Když Recep Tayyip Erdoğan v roce 2003 převzal vládu nad Tureckem, mělo 67 milionů obyvatel. Dnes je Turků skoro o třetinu více – 86 milionů. Hrubý domácí produkt se během těchto dvaceti let zvýšil třikrát, export čtyřikrát. Takový nárůst váhy Turecka by se promítl do širších ambicí v zahraniční politice za jakéhokoli vladaře, Erdoğan však přirozené dopady nárůstu moci doprovodil světonázorem a rétorikou, která od Turecka zbytečně vzdálila jeho západní spojence.
Díl viny za vzájemné odcizení nese i Evropská unie. Erdoğan v prvních letech své vlády plnil mnohé evropské normy, ale Angela Merkel a Nicolas Sarkozy dali najevo, že velkou, převážně muslimskou zemi v Unii nechtějí. Malý Kypr pak použitím práva veta zablokoval mnohá jednání, která mohla EU s Turky sblížit. Erdoğan se následně od Evropy zklamaně odvrátil, a s ním významná část veřejnosti.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 48 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
