Příběh jihoamerického Chile v posledních letech připomíná putování opilého štamgasta noční ulicí k domovu. Z jedné strany zeď, z druhé stromy. Potácející se postava vždy ztěžka narazí do překážky a vydá se nejistě na druhou stranu. Domov stále v nedohlednu.
Řeč je o snaze Chilanů schválit si novou ústavu. Ta stará, hodně konzervativní, pochází ještě z dob vlády diktátora Augusta Pinocheta. Chilané a především chilští studenti si před čtyřmi lety pouličním povstáním vymohli přípravu ústavy nové. Do ústavodárného shromáždění si navolili své pokrokové představitele. Ti sepsali nový návrh, podle některých nejpokrokovější na světě. Kde jinde existuje například povinnost zajistit ve všech státních institucích minimálně vyrovnaný poměr mužů a žen s možností, aby ženské, nikoli mužské, zastoupení bylo vyšší? Ústava byla podobných přání plná – a Chilané ji vzápětí přesvědčivou, téměř dvoutřetinovou většinou v referendu zavrhli. Změnu chtěli, ale ne tak radikální.
Takže znovu. Následovaly další volby do ústavodárného shromáždění a výsledek je tentokrát právě opačný. Většinu mají konzervativci a ultrakonzervativci, stoupenci Antonia Kasta, který je v Chile považován za tamní variantu brazilského Jaira Bolsonara. Toto křídlo si především nikdy žádnou novou ústavu ani nepřálo. Pokud nějaké změny žádá, budou směřovat spíše k ještě konzervativnější variantě původního Pinochetova textu.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
