Celý západní svět vyhlíží ukrajinský protiútok, a vyhlíží ho s velkými slovy. Tahle vojenská operace „bude rozhodující pro celou válku“ (hlásí Svobodná Evropa), na jejím úspěchu bude „záviset ochota Západu dál Ukrajinu podporovat“ (píše deník The New York Times) a její provedení také „rozhodne o osudu kontinentu“ (referuje týdeník The Economist).
Že západní analytici popisují rizika a vyslovují své předpovědi, je správné. Je pochopitelné, že s tím, jak plánovaná protiofenziva stále nepřichází, roste také zvědavost a touha spekulovat nad možnými scénáři a rostou také očekávání. V tuhle důležitou chvíli ale ze strany západních politiků jedna věc chybí. Už trochu obehraná slova o bezvýhradné podpoře napadené zemi by mělo směrem k Ukrajině nahradit jedno zcela konkrétní sdělení: z naší strany se nic nemění, pokud se pokusíte o útok, a ten nedopadne oslnivě nebo třeba skončí i vojenskou pohromou. A svou ofenzivu odložte, jak potřebujete, třeba o rok, pokud cítíte, že nejste dobře připravení.
Ukrajinci nic zbytečně odkládat nechtějí a zaútočí, jakmile budou mít slušnou šanci na úspěch. Před pár dny jsem se ale ptal Jakuba Kumocha, zahraničněpolitického poradce polského prezidenta Andrzeje Dudy, co by se stalo v ukrajinských hlavách, kdyby ofenziva neuspěla. „Nestane se nic,“ odpověděl tenhle zkušený diplomat, „začnou nahrazovat ztráty, a až budou připravení, zkusí to znovu. Pokud jim to umožníme.“
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
