Slzy pod přilbou

Potí se v motorkářských přilbách a nové písně testuje při nočních jízdách v autech, která si pronajme z carsharingových aplikací. Přezdívku Tokyo Drift si vypůjčila z písně od populárního estonského rappera Tommyho Cashe, zároveň evokuje díl filmové série Rychle a zběsile o nelegálních závodech aut. „Je to něco silnýho, rychlýho a zuřivýho, přitom já jsem tak křehoučká,“ vysvětluje tuhle fascinaci dvaadvacetiletá písničkářka a producentka Pavla Bastlová – a přesně takové kontrasty ji baví i charakterizují.

Odmlada skládala smutné songy s kytarou, pak se svezla na vlně euforického hyperpopu. Všežravá hudba, která je symbolem digitálního přetížení, ji však spolu se školními povinnostmi dovedla téměř k vyhoření. Vrátila se tak ke kytaře a našla sebe samu – ovšem s digitální citlivostí a novým poznáním. Motoristicky řečeno: v domácích měřítkách nabírala kariéra na obrátkách, ale pak musela šlápnout na brzdu. Kupily se nabídky na koncerty, zároveň se z hudby vytrácela radost. Cítila, že se podřizuje publiku s energickými tracky, ve kterých se nepoznávala. K tomu se loni brněnská rodačka kvůli studiím v ateliéru intermédií na pražské Akademii výtvarných umění po roce virtuální výuky přestěhovala do Prahy, kde nalezla spíš izolaci a přišla tvůrčí krize.

„Dlouho jsem měla z Prahy mood: očekávání, akcelerace, hrozně moc práce, a přitom strašná samota,“ vzpomíná na toto období přetížení. Může se zdát, že popisuje události několika let, ale jde o pár měsíců, protože…