Jako by jí z oka vypadla. Herečka Anežka Kubátová dostala v pražském Divadle Na zábradlí konečně skutečně velkou roli a Daňa Horáková, někdejší manželka filmového režiséra Pavla Juráčka, jí v čerstvě odpremiérované inscenaci O Pavlovi padla jako ulitá. Kdo někdy Horákovou slyšel vyprávět (a že k tomu měl v souvislosti s vydáním její tři roky staré stejnojmenné vzpomínkové knihy řadu příležitostí), chvíli ani nebude věřit, že před ním nestojí skutečná Horáková. Stejná gesta, stejná intonace, stejný smysl pro humor.
Horáková v knížce O Pavlovi korigovala vyznění Juráčkových Deníků, které vyšly v Torstu ve čtyřsvazkové podobě. Na fatálního „černého myslivce“ zavzpomínala jako na člověka, jehož nechce a ani nemůže vymazat z paměti, ta je ovšem pro ni dost jiná, než jakou měl Juráček v denících. Horáková vylíčila zejména jejich klaustrofobní soužití v mnichovském vyhnanství, kam Juráček odešel v roce 1977 dělat svobodný film, nikdy se mu to ale nepodařilo. Podle něj kvůli ignoranci Němců, podle ní kvůli jeho lenosti, sebelítosti a zvyšující se závislosti na alkoholu a stimulantech.
Režisérka Anna Klimešová se s pomocí – mimořádně povedené – scény a light designu Terezy Bartůňkové nyní v inscenaci soustředí zejména na onu klaustrofobii. Na situaci, kterou by na třiceti metrech čtverečních těžce snášeli i lidé nezvalchovaní tolik vnuceným osudem. Vždyť si to ještě dobře pamatujeme z covidové karantény, co s člověkem udělá, když je dlouhodobě odkázán jen na druhého, skrz kterého si chtě nechtě začne ventilovat frustrace, když něco „nemůže“ nebo mu něco „nejde“.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
