Album týdne

Nikdy nebyli populárnější a nikdy neprocházeli těžší tvůrčí krizí. Taková byla situace v táboře The National během natáčení posledního, v pořadí devátého alba First Two Pages of Frankenstein. Stalo se totiž něco velmi málo pravděpodobného: kapele pozdních čtyřicátníků, která existuje od roku 1999, nehraje nikterak divokou hudbu a nikdy neholdovala dobovým trendům, se začalo dostávat obdivu z řad mnohem mladších umělců, umělkyň i publika. Na koncerty jim chodilo stále více lidí a ústřední dvojice bratrů Dessnerových byla na roztrhání. Zatímco Aarona přizvala k natáčení alb Folklore a Evermore superhvězda Taylor Swift, o skladatele Bryce začal být ještě větší zájem na poli soudobé klasické hudby. Zpěváka a textaře Matta Berningera však paralyzovala deprese a neschopnost přijít s novými texty. Teprve až četba prvních dvou stránek gotického románu Mary Shelley Frankenstein, na nichž popisuje ledovou pustinu a prázdnotu dalekých krajů, do nichž se hrdina hodlá vydat, mu dodala odvahu znovu hledat slova.

Z hlediska diskografie kapely nepředstavuje deska First Two Pages of Frankenstein cestu hledání a experimentu, ale naopak jde o znovunalezení stability v tom, co jde The National nejlépe. A to jsou zádumčivé skladby reflektující chmury středního věku podané s až hymnickou pompou. Na začátku často jen nenápadně bublají od klavíru, aby vygradovaly do grandiózního finále, v němž se ke kapele přidávají smyčce či dechy. Nově nabytý mezigenerační status kapely pak podtrhuje hostování písničkářky Phoebe Bridges ve dvou písních a především účast Taylor Swift v duetu The Alcott, který zachycuje setkání bývalých milenců, mezi nimiž ještě není všechno urovnáno.

Když měl jednou Matt Berninger charakterizovat styl kapely, v duchu svých typických pochybností a sebemrskačství prohlásil, že jde o „chudinkovsky utrápenou taťkovsko-rockovou americanu k brunchi“. Novinka First Two Pages of Frankenstein potvrzuje, že tento žánr nikdy nikomu nezněl líp než právě The National.