Ani čert není tak darebný
Největší výstava malíře Jana Vytisky ukazuje nevyčerpatelnost jeho venkovského světa, kterému vládne horor i humor
Vede tam cesta značená svíčkami, kterou střeží zelení porostlá Smrtka a dívka s maskou kozla. Táhne se do neznáma hustým lesem a pak do vzdálených hor, jejichž úbočí a údolí jsou poseta roubenými chalupami, které obývají venkované i podivuhodná monstra. Ti první nosí kroje a bydlí v prastarých světnicích, ti druzí mají podobu pradávných pohanských příšer i současných popkulturních oblud. Někdy se jedni druhých děsí, jindy spolu žijí v harmonii.
Tak vypadá podmanivý svět malíře Jana Vytisky (1985). Zabydluje ho a rozšiřuje již téměř sedmnáct let – počínaje chvílí, kdy během studií umění na Ostravské univerzitě objevil sílu spojení folklorních motivů z Valašska, kde prožil dětství, s univerzem populární kultury, kterou hltal on-line. Uvědomil si, že střet lidové mytologie s tou, kterou vytváří pop, skýtá prostor pro zachycení obrovského množství témat i nálad – a to jak osobních, tak dobových. Skvěle to ukazuje aktuální a také dosud největší samostatná Vytiskova výstava, která je pod názvem Rituál prokletých srdcí k vidění v pražském centru DOX.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 45 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
