Co vám chybí v nominacích na Magnesii Literu?

Rád bych v kategorii Litera za nakladatelský čin viděl minimálně v širších nominacích ediční řadu Cross- over, kterou před několika lety založilo Argo a přináší v ní překladové práce o civilizačním vývoji a aktuálním stavu světa. Momentálně je Crossover u svazku č. 15. Nic třeba proti titulu Všeobecná deklarace lidských práv v povídkách, ilustracích a rozhovorech, který se v širších nominacích dané kategorie objevil, ale pod souslovím „nakladatelský čin“ si přece jen představuji něco soustavnějšího či monumentálnějšího.Dále v porotě asi hlavní kategorie celé soutěže, Litery za prózu, postrádám silnější zastoupení lidí, kteří současnou prózu kriticky soustavně sledují a své recenze a kritiky také kontinuálně na to téma publikují.V užších nominacích Litery za naučnou literaturu postrádám aspoň jeden „nehumanistický“ svazek. I když: tahle kategorie je z podstaty věci setrvale nejproblematičtější ze všech, neboť se v ní nemohou nemíchat hrušky s jablky.V neposlední řadě mezi nominanty obecně postrádám více titulů, které nevyšly ke konci minulého roku. To platí nejen pro tuhle soutěž, ale i pro výroční ankety: čím se titul objeví blíže uzávěrce dané akce, tím větší šanci má, že si ho porotce či účastník ankety všimne. Viz třeba nominace ve zmíněné Liteře za naučnou literaturu: všechny tři tituly z užší nominace vyšly v listopadu loňského roku.

V nominacích na Literu za prózu bych si uměl představit i román Směna od Anny Beaty Háblové jako velice přesvědčivou variaci na téma střetu ideálů mládí s realitou života. Anebo román Jolka Jany Guljuškiny – i ten otevírá vlastně podobné téma, jen z pozice, kdy se ty střety teprve dějí, a rozšiřuje záběr i mimo českou kotlinu. Jolka by si asi zasloužila místo alespoň v Liteře za debut roku. Do této kategorie bych si uměl představit i nominaci sugestivně atmosférické Černé rusalky Martina Müllera.