Jeanne Dielman, kdo? Bylo vlastně v něčem radostné sledovat často zmatené reakce na minulý týden zveřejněné výsledky ankety filmového časopisu Sight and Sound o sto nejlepších filmů všech dob. Anketa se koná každých deset let od roku 1952. Žebříčků tak je zatím sedm a čtyři desetiletí seděl pevně na vrcholu Občan Kane. V roce 2012 ho přeskočilo Vertigo. Snímek Alfreda Hitchcocka prvenství neobhájil a místo něj přes šestnáct set hlasujících, píšících tak či onak o filmech, zvolilo nejlepším snímkem všech dob dvě stě minut dlouhý snímek Jeanne Dielman,Obchodní nábřeží 23, 1080 Brusel od belgické režisérky Chantal Akerman; esteticky radikální, hypnotizující film z roku 1975 zachycuje tři dny ze života vdovy ve středním věku, která ve svém bytě rutinně vykonává každodenní úkony, k nimž občas patří i sexuální obsloužení zákazníka.
Vertigo i Občan Kane patří k základu kulturního rozhledu. O jednom ze zásadních světových děl filmové avantgardy a feminismu slyšel ovšem z laiků jen málokdo. Část odborné veřejnosti pak byla pohoršená. Poprvé vyhrál snímek natočený režisérkou. Fakt obratem vyvolal nařčení, že bylo rozhodování aktivistické a tendenční, aby odpovídalo dobové politické korektnosti. „Přehodnocení pokřivené kulturou bdělosti“ v tom viděl třeba režisér Paul Schrader. Nad uměleckou kvalitou podle něj zvítězila ideologická poptávka. Léty akumulovaný kritický konsenzus předchozích odborníků jako by najednou vyletěl…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
