Spojené státy a Evropa se sblížily mnohem víc než v mnoha uplynulých desetiletích. Pozici mladšího partnera ve firmě řízené Američany po dlouhá léta nejvíce odmítala Francie. Prezident Emmanuel Macron se během prvního roku ve funkci usilovně snažil dávat najevo své gaullistické dědictví, prohlásil NATO za organizaci ve stavu „mozkové smrti“ a za svoji největší prioritu označoval rozvoj evropské „strategické autonomie“, kterou částečně definoval jako oddělenou od Spojených států.
Porovnejme to s Macronovými výroky z letošního listopadu, kdy mluvil o NATO jako o základním kameni francouzské a evropské bezpečnosti. Minulý týden ve Washingtonu prohlásil, že novým cílem kontinentu je „strategická blízkost“ s Washingtonem, a mluvil o potřebě ještě užší spolupráce. Když francouzský prezident začne znít jako britský premiér, je třeba tomu věnovat pozornost.
A nejde jen o Macrona. I německý kancléř Olaf Scholz zadul do polnice a volal po jednotě Západu v zahraničněpolitické agendě. Pokud si někdo myslel, že na začátku roku ohlášená změna německé zahraniční politiky byla jen okamžitou reakcí na ruskou invazi na Ukrajinu, toho Scholz vyvedl z omylu: jasně řekl, že podle jeho názoru nastal „konec éry“ míru. Zdůraznil mohutný obrat v německé zahraniční politice, především vytvoření fondu ve výši zhruba 100 miliard dolarů na modernizaci německých ozbrojených sil, což nazval „nejvýraznější změnou německé bezpečnostní politiky od roku 1955“. Rozchod s minulostí je tak dramatický, že…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
