Jiskra lidství ve stroji

Slova má kdys prýštila jak říčka kolotavá, ale teď, teď jen tence odkapávají,“ zoufá si básník zahanbený nástupem konkurence úplně nového typu. Závěrem dílka však přece jen vykřeše trochu optimismu: „Stále však ve mně žhne jiskra lidství,“ ujišťuje ve volném překladu z angličtiny, „a byť AI překonala mé umění, nemůže dosáhnout hloubky mých emocí, té touhy a ohně, jež ve mně planou.“

Uhodli jste správně: Autorem je stroj, jemuž zadali úkol zaveršovat si o pocitech básníka, který poznává, že umělá inteligence (artificial intelligence, AI) zastínila jeho poetické schopnosti. Zní to jako scéna z povídky klasika žánru sci-fi Stanislawa Lema („proč milý milou objímá, to nevysvětlí vektorový součin“, veršoval v polovině šedesátých let Lemův elektronický bard), leč je to realita. Chatbot jménem ChatGPT, nedávno představený americkou výzkumnou organizací OpenAI, ovšem nefascinuje ani tak svými básněmi, ale spíše tím, že zvládne široké spektrum dalších úkolů – a často v kvalitě nesnadno rozlišitelné od lidského díla.

ChatGPT je především partnerem v dialogu, jemuž můžete písemně pokládat otázky a zadávat úkoly. Když se ho například zeptáte, zda stroj již brzy nahradí novináře, ubezpečí vás, že nikoli, neboť umělá inteligence stále postrádá lidskou kreativitu a představivost. Pokud se ale ptáte trochu víc do hloubky, jak to učinil fyzik a odborník na globální rizika Jan Kulveit (právě on zadal chatbotu zmíněnou báseň), začne ChatGPT nabízet opačné argumenty: Názor, že kreativita…