Průměrný americký školák to donedávna viděl zhruba následovně. V listopadu roku 1621 pozvala skupinka amerických puritánů ke společné oslavě skupinu původních obyvatel Ameriky. Ve svém novém domově byli právě rok a po krutém strádání měli pod střechou úrodu, jež dávala naději, že přežijí i druhou zimu. Zbožní osadníci chtěli za tento zázrak poděkovat Bohu, a to společně s těmi, s nimiž novoanglické pobřeží sdíleli. Přišedší Evropané i hrstka domorodců tak svorně hodovali po tři dny. Dnešní Američané si zašlou harmonii připomínají jako Den díkůvzdání rodinnou večeří. Ve školách se konají oslavy a děti na nich pobíhají tu s papírovou indiánskou čelenkou na hlavě, tu s imitací typického puritánského klobouku.
Nebo to možná bylo jinak. Na tradičních obrazech je vyvedena jenom malá skupinka původních obyvatel, klečících uctivě v povzdálí, ve skutečnosti jich ale přišlo víc, než bylo osadníků, a nejspíš přinesli i většinu jídla. Bez jejich zásob by ostatně puritáni první zimu nejspíš vůbec nepřežili. Oslava se nekonala v Novém Plymouthu, jak místo pojmenovali kolonisté, ale poblíž osady Patuxet národa Wampanoag. Jeho příslušníci pak nepřišli děkovat Bohu, reagovali na oslavnou střelbu osadníků a omylem jim přispěchali na pomoc, protože s nimi předtím uzavřeli obrannou alianci. A zcela jisté je, že o 16 let později bylo po harmonii, zmínění osadníci vyvraždili ve zmíněném městě 400–700 Wampanoagů.
Oslavy Dne díkůvzdání patří ke klíčovým americkým svátkům a podobně jako další,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
