Solidární odvody čekají Daniela Křetínského i v Německu, kde hraje první ligu v těžbě uhlí a na východě země i ve výrobě elektřiny. Vedle dolů Mibrag si před osmi lety pořídil napůl s Petrem Kellnerem firmu LEAG, která těží uhlí kolem Lužických jezer a má v bývalé NDR čtyři uhelné elektrárny.
Po RWE je LEAG druhým největším výrobcem proudu v Německu, což z něj v dobách plynové nouze a útlumu jádra dělá stroj na peníze. Zatím není úplně jasné, kolik z nich bude chtít stát, to hlavní už se ale ví.
V něčem nejspíš Německo půjde dál než Česko a v něčem bude naopak benevolentnější. Jistý je základ dohodnutý pro celou EU – tedy zabavení 90 procent tržeb nad úrovní kolem 180 eur za megawatthodinu. Přesná hraniční cena ještě nebyla určena, vláda v Berlíně ale oznámila, že bude firmám krátit tržby zpětně už od září 2022. To je proti Česku tvrdší, ale dává to smysl vzhledem k tomu, že právě v září ceny vystřelily nejvíc a že tento vzestup lze jasně považovat za něco, co firmám spadlo náhodně do klína. Příjem má být v řádu desítek miliard eur a peníze půjdou na stlačení cen pro koncové zákazníky, aneb jak se v Německu říká, na „cenovou brzdu“.
Jiné zisky, například z obchodování se surovinami jako v případě českého sporu o firmu EPC, se v Německu zatím vláda krátit nechystá. Podle přípravných vládních dokumentů proto, aby se zachovalo „efektivní chování“ trhu. Jiná je i rozpočtová strategie, cílem není pokrýt veškerou pomoc, na část z avizovaného záchranného balíku za 200…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
