Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Téma

Kdo to zaplatí?

Miliardář Křetínský stěhuje firmu kvůli nové dani do zahraničí a testuje tak hranice solidarity v krizi

Daniel Křetínský (47), šéf a hlavní vlastník EPH. • Autor: Jan Rasch
Daniel Křetínský (47), šéf a hlavní vlastník EPH. • Autor: Jan Rasch

Daniel Křetínský je bezesporu úspěšný podnikatel. Jeho Energetický a průmyslový holding (EPH) v létě poprvé v historii pronikl do čela žebříčku největších českých firem Czech Top 100, kde vystřídal dlouholetou jedničku Škoda Auto. Hodnotily se tržby za předchozí rok, kdy se Křetínského konglomerát elektráren, dolů, plynovodů a dalších podobně zaměřených firem svezl na počínající vlně zdražujících se energií. Letos bude situace ještě zajímavější. Energetice se, jak známo, v divokých válečných časech daří a tržby EPH stouply v pololetí skoro trojnásobně na 15 miliard. A to nikoli v korunách, ale v eurech.

Čistý zisk – taktéž v eurech – stoupl z 500 milionů na 1,3 miliardy. Čtete správně, nejúspěšnější česká firma vydělala za půl roku víc, než kolik stát vydá na platy policistů a vojáků. Nejedná se přitom o žádný individuální úlet, zisky rostou v energetice doslova skokově. Třeba většinově státní ČEZ právě vykázal za první tři čtvrtletí zvýšení zisku na osminásobek loňské úrovně.

Co firma v takové situaci učiní? ČEZ oznámil, že příští rok zdraží. Křetínský jde ještě o kousek dál, jeho EPH předminulý pátek ohlásil, že jednu svou část přesune pryč z Česka kvůli tomu, co líčí jako přehnané a „nesmyslné“ zdanění některých nově vzniklých zisků.

Pro jistotu připomeňme, že Křetínský nestahuje z Česka celé své podnikání. Dál zůstává majitelem fotbalové Sparty a deníku Blesk, dál pojedou i jeho zdejší elektrárny a teplárny tvořící základ EPH. Stěhuje se jen výnosná divize spravující mezinárodní obchod s energetickými komoditami. I tak ale přední tuzemský miliardář cítil potřebu dát svému odchodu ze země teatrální nádech. Zprávu plnou výčitek firma sama rozeslala do redakcí jen tři hodiny poté, co vláda Petra Fialy po měsících rozvažování a týdnech příprav prosadila ve sněmovně hlavní část svého válečného daňového balíku.

Standardní zisky ať si firma nechá a podělí se jen o to, co jí spadne do klína navíc.

Jeho smyslem je opatřit státu peníze na to, aby mohl pomáhat spotřebitelům s drahými energiemi. Logika je taková, že na část pomoci by měli přispět ti, jimž se teď v důsledku celosvětových energetických kotrmelců hromadí zisky, tedy právě firmy jako EPH nebo ČEZ. Jedná se o princip, na kterém se v září dohodla celá Evropská unie a který právě v těchto týdnech jednotlivé členské státy zavádějí do praxe.

Zdá se však, že u Křetínského tento postup vyvolal odpor. Principiálně prý firma koncept válečné solidarity chápe, ale zdejší provedení odmítá akceptovat. Vlastně se zdá, že tu proti sobě stojí dvě logiky: jedna, jež se v obtížné době snaží přerozdělováním udržet sociální mír ve společnosti, a druhá, jež tvrdí, že kroky zacházejí příliš daleko, že vlastně stávající řád ohrožují, protože Česko přestane být pro podnikání zajímavé. Je možné zajít v požadavku solidarity příliš daleko? A stalo se to české vládě?

Dvě nohy

Křetínský a jemu podobní podnikatelé v energetice mají podle nově schválené daně přispět dvojím způsobem. První dostal v Česku název „odvod z nadměrných příjmů“. Jde o novinku zaváděnou v celé EU, a to specificky směrem k producentům elektřiny. Většina z nich totiž dokáže vyrábět podstatně levněji, než kam letos vyletěly prodejní ceny. Státy EU si pro svou reakci zvolily nikoli nakazování, za kolik kdo smí prodávat; tento volný a propojený trh bude dál běžet a každý z výrobců na něm dál bude mít prostor dělat, co umí. Jen se pak musí o část tržeb podělit.

Fialova vláda minulý týden doplnila tento obecný unijní předpis vlastní tabulkou určující pro každý typ zdroje hranici přijatelné ceny, tak aby výrobcům zůstalo dost na pokrytí nákladů a na přiměřený zisk. Třeba velké hnědouhelné elektrárny, jako je ta Křetínského v Opatovicích nad Labem, mají podle vládního předpisu tuto mez stanovenou na 170 eur za megawatthodinu. To je pro srovnání stále zhruba dvojnásobek proti tomu, kolik stál proud na burze loni touto dobou, a trojnásobek proti obvyklým cenám skoro celého předchozího desetiletí. Čili i když mezitím zdražilo uhlí nebo stouply mzdy, producenti by se měli do nového stropu dál hravě vejít. Loni – bez možnosti předpovědět válku a následné cenové turbulence – by nejspíš nabídku takové ceny brali všemi deseti.

Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.

Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.

Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:

Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].