Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Nenašli jste, co hledáte?

Napište na [email protected]

Editorial

Nemlčme tváří v tvář nenávisti

Zatímco nenávist si našla cestu z virtuálního světa do toho skutečného, policie a justice opačnou cestu zatím najít neumí

Erik Tabery • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer
Erik Tabery • Autor: Ilustrace - Pavel Reisenauer
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Podobné případy se stávají bohužel opakovaně, nicméně i tak zas a znovu šokují a zraňují. V Bratislavě zavraždil mladý muž dva gaye před klubem, kde se scházejí zejména členové komunity LGBT+. Motiv byl brzy odhalen, útočník totiž za sebou zanechal manifest, ve kterém oznamuje, že vraždil v zájmu ochrany bílé rasy. Tu podle něj ohrožují gayové, a zejména pak Židé.

Slovensko zažilo po pár letech další vraždu, která má výrazný dopad na širokou společnost. V únoru 2018 byli zastřeleni novinář Ján Kuciak a jeho snoubenka Martina Kušnírová. Oba útoky jsou si podobné v tom, že jsou namířené nejen proti konkrétním lidem, ale i proti tomu, co zastupují. Novinář Kuciak šlapal na paty slovenské mafii, která prorůstala politikou i společností. Bylo třeba ho zastavit a ostatní varovat, aby nepokračovali. Dnešní vražedný útok je útokem na otevřenou společnost, na všechny, kteří nesdílejí pominulou představu, že správný občan je běloch, heterosexuál, jenž nesnáší vše cizí, odlišné.

Aktuální vražda je horší v tom, že novinářem být nemusíte, ale rozhodnutí ohledně sexuální orientace nebo barvy kůže není ve vašich rukou. I dosud bylo pro mnohé zástupce LGBT+ těžké se veřejně přihlásit ke své orientaci. A tím veřejně myslíme i takovou drobnost, jako je držení se za ruce při procházce městem. Mnoho lidí, a nepochybně i v Česku, teď bude cítit strach, nejistotu. Každý z nás by měl přispět k tomu, aby tento pocit co nejdříve zmizel. Ať už veřejnou podporou či alespoň zastáním, když budeme svědky nějakého, byť jen verbálního útoku.

Po podobné tragédii se vždy řeší, kdo za ni může a jak jí šlo zabránit. Rozhodně jsou věci, které změnit jdou. Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová po vraždě opětovně připomněla, že „slova jsou zbraň“. Vrah z Bratislavy ve svém manifestu odkazoval na útočníky z jiných zemí, zejména ze Spojených států, kde vraždili jednou Židy a jindy zase muslimy. Všechny profily útočníků z posledních let ukazují to samé – uzavření se do komunit uvnitř sociálních sítí, kde se pěstuje nenávist ke všemu odlišnému a šíří konspirační teorie. Když pak mají dojem, že se jejich názory potkávají s veřejnou poptávkou, přejdou do akce. Je evidentní, že zatímco si nenávist našla cestu z virtuálního světa do toho skutečného, policie a justice opačnou cestu zatím najít neumí, a někde dokonce ani nechce. A to je nutné změnit.

Slovenská média brzy připomněla řadu odporných výroků politiků, a to včetně členů vládních stran, na adresu homosexuálů. Například současný předseda parlamentu Boris Kollár kdysi na sociálních sítích v souvislosti s pochodem hrdosti napsal: „Oni patří do ústavu, a ne na ulici! Vždy to byli úchyláci a neměli tu diagnózu nikdy zrušit.“ Takové výroky vytvářejí ještě výživnější podhoubí pro zločiny z nenávisti. I v tom má slovenská prezidentka naprostou pravdu.

U podobných útoků se nelze chlácholit tím, že se staly v zahraničí. Nejdříve to bylo Norsko, Nový Zéland, pak Spojené státy, nyní Slovensko. Může se to udát kdekoli a kdykoli – příklady bohužel lákají následovníky. Proto je třeba tlumit agresivitu ve veřejném prostoru. A znovu zopakujme, vyjadřovat podporu jak členům komunity LGBT+, tak i zástupcům židovské obce. Odmítejme veřejně jakékoli projevy homofobie, antisemitismu a obecně nenávisti.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].