Fasáda fešácky opraveného Národního muzea sice ještě září novotou, vyhledávaným místem Pražanů nebo turistů se ale ostrov obklopený nezastavitelnými proudy aut, na kterém muzeum stojí, asi hned tak nestane. Bylo to patrné i předminulou neděli odpoledne, kdy na dlažbě před muzeem stála jen dvojice postav a u nich na vysokém stojanu kamera. Mezi proudy aut skutečně vypadali jako trosečníci vyhlížející tím zvláštním dalekohledem záchranu.
Ale ne. Bylo 16. ledna, Jan Palach měl padesáté třetí výročí od své smrti upálením a na místě činu se chystala televizní reportáž.
Bezesporu platí, že proslulé pochodni číslo 1 daly dějiny za pravdu a jejímu zoufalému nositeli se nakonec dostalo celospolečenského ocenění. Odvolávali se na něj aktéři sametové revoluce a v zemi, kde se dvě desítky let ohýbala záda před Poučením z krizového vývoje, je dnes Palach po právu zařazen do panteonu národních hrdinů, na které se vzpomíná s vděkem.
K tomu pomohli i tvůrci a státní investice. O Palachově životě natočil režisér Robert Sedláček solidní celovečerní film Jan Palach, další oceňovaný film Hořící keř od Agnieszky Holland vypráví události bezprostředně po upálení. Kdo raději čte, má k Palachovi výběr z několika knih. Po letech, kdy se k Palachovu hrobu do středočeských Všetat jezdilo jen s rizikem zatčení a výslechu na StB, se znatelně změnila i místa piety. Stát nechal opravit dům rodiny Palachových ve Všetatech a Národní muzeum v něm provozuje oficiální památník.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
