Sestra Itálie: V třetí nejsilnější zemi EU bude vládnout radikální pravice
 
Elezioni, Giorgia Meloni a Torino
Tradiční rodina je ohrožena. (Giorgia Meloni) • Autor: LaPresse / ddp USA / Profimedia

Aktualizace: Itálie bude mít nejspíše první premiérku své historie a zároveň nejvýrazněji pravicovou vládu od konce druhé světové války. Koalice vedená Giorgií Meloni a její stranou Bratří Itálie zvítězila ve víkendových parlamentních volbách se ziskem 43 procent hlasů, což jí s přehledem zajistí většinu v Poslanecké sněmovně, nikoli však dvoutřetinovou převahu, kterou by potřebovala k prosazení jednoho z velkých volebních slibů, přeměny Itálie v systém se silným prezidentem-lídrem včele. Jednoznačná výhra strany, která vzešla z neofašistického hnutí - a bývá někdy označována jako “postfašistická” - jde i na vrub neschopnosti středových a liberálních stran dohodnout se na podobně efektivní předvolební koalici, jakou utvořila pravice. Zároveň v zahraničním tisku citovaní italští politologové upozorňují na to, že koalice možná ve vládní praxi nebude tak pevná: spolu s Bratry Itálie v ní zasedne Liga Mattea Salviniho a Forza Italia Silvia Berlusconiho. Oba zastávají mnohem výrazněji proruskou politiku než Giorgia Meloni, jsou zvyklí být lídry na italské pravici, a pro oba politické alfasamce tak bude náročné převzít disciplinovaně roli menších koaličních partnerů (ještě předloni v průzkumech vévodící Liga získala zhruba 9 procent, Forza Italia 8 procent hlasů). 

 

Reklama
Reklama

Od mládí jí nevadilo plout proti proudu. Giorgia Meloni vyrůstala na jihu Říma na dělnickém předměstí Garbatella, kde dominovala levice a také její vrstevníci tíhli k radikální levici. Ona se ale nepřidala. Naopak: od patnácti se angažovala v hnutí, které hned po druhé světové válce založili kumpáni fašistického vůdce Benita Mussoliniho. Letos v létě se do oběhu na sociálních sítích dostalo video natočené na počátku devadesátých let, na němž puberťačka Meloni novinářům o Mussolinim říká, že „vše, co dělal, dělal pro Itálii“ a že „posledních padesát let jsme takového politika neměli“.

Teď je Giorgii Meloni pětačtyřicet a po nedělních volbách pravděpodobně zasedne do čela italské vlády. Jako první žena v historii a jako první zástupkyně radikální pravice od Mussoliniho. Mnohé odkazy k problematickému dědictví nijak neskrývá: její před deseti lety založená strana Bratři Itálie je na stejné adrese, kde po druhé světové válce sídlilo neofašistické hnutí, a v jejím znaku je plamen symbolizující věčný oheň nad „duceho“ hrobem.

Sama během léta zopakovala, že s fašismem nemá nic společného a odsuzuje rasismus. Odmítá prý ale také „politický antifašismus“, kterým se odmala cítila být šikanovaná, a připomínky historických kořenů své strany označuje za lacinou propagandu levice. Hlásí se k britským konzervativcům a americkým republikánům, na půdě Evropského parlamentu sedí ve stejné poslanecké frakci jako ODS a slibuje mnohé klasicky pravicové kroky: nižší sociální odvody, spořivý rozpočet, rovnou daň, školství, které bude více vycházet vstříc potřebám firem. A slibuje bránit „svobodu a západní hodnoty“, které jsou podle jejího soudu ohroženy nelegální migrací, radikálním islámem, progresivní „woke“ kulturou a LGBT aktivisty ohrožujícími tradiční rodinu. Sama Giorgia Meloni mimochodem v tradiční rodině nežije – není vdaná a o společnou dceru a domácnost se stará hlavně její partner.

My jsme se dohodli

Vzestup postfašistických „bratrů“ a jejich rétoricky zdatné a pracovité předsedkyně není vysvětlitelný bez nebývalé proměnlivosti italských politických nálad. Před čtyřmi lety ve volbách získala jen čtyři procenta hlasů, nyní se v preferencích pohybuje kolem 25 procent. V téže době naopak rychle pohasla hvězda jiného nacionalisty – Mattea Salviniho a jeho Ligy, jejíž voliči se přesunuli k Bratrům Itálie.

Ti se totiž jako jediní z parlamentních stran nepřidali k vládě národní jednoty vedené Mariem Draghim, která minulý rok a půl Itálii kormidlovala. Vrátila zemi po dlouhé době respekt na evropské scéně, prosadila mnohé odkládané reformy a načas utlumila radikalismus Salviniho i populismus Hnutí pěti hvězd, které se staly součástí nesourodé koalice. Postupem času se tento „politický pytel blech“ začal veřejně hádat – a z tohoto sváru těžila Giorgia Meloni, která jako jediná zástupkyně opozice získala hodně prostoru v médiích.

Její strana je na na stejné adrese, kde po druhé světové válce sídlilo neofašistické hnutí.

Tweetni to

Do voleb teď Bratři Itálie vstupují v alianci se Salviniho Ligou a stranou Vzhůru, Itálie, kterou dodnes vede bývalý premiér a mediální magnát opakovaně odsouzený za daňové podvody a korupci Silvio Berlusconi. Proevropská levice a střed se na spolupráci prostě nedohodly. Aliance vedená Demokratickou stranou, která měla za cíl zabránit výhře nacionalistického tábora, se v srpnu během jediného týdne rozpadla. Italský volební systém zároveň výrazně pomáhá stranám, které se dokážou na volební koalici dohodnout – právě proto politologové počítají s jasnou většinou pro Meloni a její blok.

Na domácí scéně slibuje jednu zásadní změnu: zavedení přímé volby prezidenta a proměnu Itálie v prezidentský systém se silným lídrem. Sto let poté, co se v Římě ujal moci Benito Mussolini - ale Itálii pád do fašismu se silným autoritářským vůdcem nehrozí. Demokracii nástupci fašistů rušit nechtějí a ani jejich případná silná vláda nebude jednotná. Matteo Salvini se totiž s vedlejší rolí snadno nesmíří a pokusí se táhnout vlastní agendu: třeba rušení protiruských sankcí a zvyšování už tak dramatického státního dluhu.

Je fakt, že zahraniční partnery dnes uklidňuje, že Giorgia Meloni nepatří k obdivovatelům Vladimira Putina. Na rozdíl od Salviniho velmi jasně odsuzuje invazi na Ukrajinu a souhlasí se západními sankcemi proti Rusku. V předvolebním programu se přihlásila k plnění obranných závazků v rámci NATO a také k další evropské integraci – ačkoli ještě před třemi lety o představitelích EU mluvila jako o „nihilistických globálních elitách poháněných mezinárodním finančním systémem“. Nyní slibuje, že neohrozí 200 miliard eur, které má Itálie výměnou za dalekosáhlé reformy získat od EU v rámci Paktu obnovy po pandemii.

Právě v tomto bodě je vývoj v Itálii, třetí největší zemi eurozóny, klíčový. EU si po pandemii prvně v historii vzala společný dluh a Itálie dostane zdaleka největší část ze 750 miliardami eur vybaveného fondu. Pokud tato pomoc dlouhodobě stagnující zemi nastartuje, tak to spořivým severoevropským zemím ukáže, že se taková posílená finanční integrace v krizi vyplatí. Meloni ovšem dlouhodobě kritizovala reformní balík navržený Draghiho vládou a požaduje jeho nové projednání, s čímž u Evropské komise téměř jistě nepochodí. Rýsuje se ale možný kompromis: mírné úpravy, které budou reagovat na novou realitu války na Ukrajině a energetické krize.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Tomáš Lindner

redaktor, zahraničí

lindner tomas

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte