0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Rozhovory11. 9. 202216 minut

Karel Čapek je „mega cool“

Rozhovor s režisérem Adamem Sedlákem o ambicích, generačním bingu a proč je špatně chtít všechno tady a teď

Adan Sedlák, režisér • Autor: Milan Bureš

Do kin právě vstupuje váš druhý film BANGER. V rapovém žargonu to znamená dobrý song, hit, kterým se prosadíte. Hlavní postava, drogový dealer a aspirující rapper, v něm musí během jednoho dne sehnat balík peněz na to, aby mohl natočit hit. Chcete, aby byl váš druhý film váš banger?

Určitě chci, aby měl úspěch a diváky.

Reklama

V rapu takzvaně prachy nesmrdí. Je to jediný hudební žánr, kde jsou peníze a úspěch dávány okázale najevo. Přijde mi, že jste jako tvůrce podobně pragmatický. Ne romantický umělec, který chce vyjádřit tvorbou sebe sama, ale cílevědomý muž, který chce být úspěšný. Je to tak?

Každý chce být úspěšný.

Ne nutně, někdo chce třeba skutečně vyjádřit sebe sama.

Pak má psát literaturu, a ne točit film.

Takže se úspěch měří jen počtem diváků?

To ne. Úspěch je naplnění cíle nebo ambice, které si člověk vytyčí. Na můj první film Domestik přišlo minimum lidí, ale smyslem bylo etablovat se na scéně a přičuchnout k festivalovému světu. To se povedlo. Můžu říct, že jsem debutoval v soutěži „áčkového“ festivalu, získali jsme sales agenta. Za mě je to s odřenýma ušima úspěšný film. Teď je náš cíl jít po divákovi. Udělat něco relevantního. Když mi Státní fond kinematografie svěří peníze – byť pět milionů je v rámci kinematografie nic –, mám k tomu respekt a chci, aby padly na úrodnou půdu. Tohle pro mě definuje úspěch. Fond by měl koukat na poměr cena výkon. Kolik film stojí a jestli má relevanci. Mám pocit, že tu vznikají filmy, které nejsou úspěšné ani na festivalech, ani u diváka, ale dostávají dotaci přes deset milionů, což je špatně. Dotaci deset milionů a výš by si měl člověk zasloužit.

„Každej bude znát moje jméno, každej bude znát můj ksicht,“ rapuje hlavní hrdina v podání Adama Mišíka. Jsou v tom trochu i vaše aspirace?

Tuhle písničku i text vymyslel Adam Mišík. Odráží hlavně jeho, ne mě. A funguje právě proto, že je z ní cítit, jak je autentická.

BANGER. je zručně poskládané generační bingo, dlouho jsem v české kinematografii neviděla takhle dobře vystavěný produkt. Holkám nabízí hezouna Mišíka, klukům drsného rappera z Ostravy Sergeie Barracudu, pro obojí je tu rap coby žánr na vrcholu globální popularity a k tomu kokain jako statusová party droga a z toho vycházející estetika. Uvažoval jste tak, že je třeba „zaškrtnout“ určité položky, abyste zvýšil šance na úspěch?

V určitém ohledu ano, ale třeba Adam Mišík nebyl vykalkulovaná volba. Jeho obsazení se mohlo obrátit proti nám. Jednak prý každého producenta zatím zklamal, protože filmy s ním nedostály prognózám. A pak ho jako popového zpěváka nemá ráda rapová scéna.

Ale rapová scéna není vaše jediné publikum. Ta půjde třeba na Barracudu, na Mišíka půjdou jeho fanynky.

To si nutně nemyslím. Když jsme pustili ven první fotku potetovaného Adama, komentáře divaček byly: „Adame, fuj, jak to vypadáš.“ Nevíme, jestli na to půjdou. Ale nepřemýšlel jsem nad diváckým potenciálem Adama Mišíka, bavilo mě pracovat s motivem vykoupení.

Nebyl tedy první volbou?

Když chcete obsadit kluka, který umí zpívat a rapovat, výběr se hodně zúží. Na Adamovi bylo znát, že tu roli chce. Hned si mě přidal na Instagram. Bylo mi sympatické, že se o to takhle přihlásil, že si to vzal zasvé, což je výhoda. Byl ochotný tomu dát podstatně víc, než kdyby to bral jen jako další roli. Nikdy bych si třeba nemohl dovolit při rozpočtu sedm milionů zaplatit mu všechnu práci navíc, kterou udělal. Jen finální track přepisoval několikrát.

Jeden den, jedna noc. (BANGER.)
Jeden den, jedna noc. (BANGER.)

BANGER. podpořily fond i Česká televize. V jednom rozhovoru jste řekl, že nebylo těžké je přesvědčit. Prý proto, že v radách nesedí žádný dvacetiletý nebo třicetiletý člověk a že si prostě starší lidé nedovolili nic moc říkat, protože to není svět, jemuž by rozuměli. Vyznělo to dost arogantně…

Vycházím ze zkušenosti. K mému prvnímu filmu se každý vyjadřoval. Říkali mi, co mám dělat jinak, co dělat nemám. K tomuhle neřekl nikdo nic a v jednom z posudků padlo, že tomu scénáři nerozuměli. Že nerozuměli jeho jazyku. Cítím tam mezigenerační propast. Až mi bude padesát, tak bych se asi taky neměl vyjadřovat ke scénáři o mladých lidech.

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc