Láska došla
České „romantické komedie“ vyprávějí nikoli o citech, ale o hormonech. Proč se z nich nedozvídáme, po čem kdo touží?
Zdá se to být jako věčnost lehce nezdravého partnerského vztahu, ale v reálu to je jen třináct let. Novodobé české „romantické komedie“ se objevily na scéně teprve v roce 2009 s filmy Líbáš jako ďábel a Ženy v pokušení. Od té doby se ale stihly rozvinout v nejvýraznější cyklus tuzemské porevoluční kinematografie. Každý rok se v kinech objeví minimálně jedna. Letos zatím čtyři: Prezidentka,Pánský klub,Po čem muži touží 2 a Srdce na dlani. Většina z nich během let přitáhla do kin nadprůměrný počet diváků. Některé se rovnou zařadily mezi nejnavštěvovanější filmy roku. Ženy v běhu trhaly v roce 2019 rekordy s více než milionem a půl diváků. Statisíce – což je na český trh nadprůměr i důvod, proč tento typ filmů dále vzniká – nabraly i Po čem muži touží,Román pro muže,Muži v naději nebo Šťastný nový rok… V české kinematografii a divácké psýché tak zanechaly výraznou stopu. A to přesto, že představují protimluv – nejsou to ani romantické, ani komedie. Hraje se v nich primárně o to, jak usměrnit estrogen, aby byl pro muže snesitelnější, a kam a jak nasměrovat testosteron ve společnosti, jež mužský hormon údajně omezuje a krotí. Co tedy tyto „hormonální filmy“ vlastně nabízejí vstřícnému tuzemskému publiku?
Jeví se to krásné
I když se od sebe české „romantické komedie“ poslední dekády…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
