Nevypadá to jako drama a není to drama. Petr Fiala se staví k řečnickému pultíku v jednacím sále sněmovny a klidným hlasem kolegům oznamuje, že žádá o důvěru, aby mohl po více než 100 dnech od voleb začít plnohodnotně vládnout. Je středa 12. ledna, devět hodin ráno, přímo za jeho zády se v záběru kamer usmívá první místopředseda vlády a ministr vnitra Vít Rakušan a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka. Oba ještě nedávno – stejně jako kolegové z nově jmenované vlády – seděli v opozičních lavicích. Střih: po 23 hodin trvajícím jednání se potvrzuje to, co bylo od začátku jisté. Vládní většina čítající 108 poslaneckých hlasů s přehledem získává důvěru. Síly na oslavu ale nezbývají. Ve čtvrtek v podvečer se na tiskové konferenci nikdo příliš neusmívá, mluví se velmi stručně, odpovědi obsahují „překlepy“ způsobené únavou a z důvodů spánkového deficitu se domluvené rozhovory přesouvají na další dny. Vláda má za sebou nejdelší hlasování o důvěře v historii České republiky. A jeho obsah potvrdil očekávání: se současnou opozicí to Fialův tým navzdory pohodlné většině rozhodně nebude mít lehké.
Jiná opozice, stejná metoda
Jednání týkající se hlasování o důvěře začalo vcelku tradičně. Premiér představil programové prohlášení, které chce mimo jiné zavést tzv. daňovou brzdu, stanovující maximální hranici daňového zatížení, digitalizovat státní správu, podporovat nové zdroje energie včetně obnovitelných, výstavbu bytů a dálnic nebo bojovat s inflací. „My to opravdu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
