Vysoká kola života
S novinářem a velocipedistou Janem Králíkem o vynálezu epochálního významu
Vaši čerstvě vydanou knihu o historii cyklistiky Na kohouta si vyskočím začínáte vynálezem takzvané Laufmaschine barona Karla Draise z roku 1817. Na tomto předchůdci dnešního jízdního kola se jezdilo odrážením nohou od země. Jak to, že takhle primitivní dopravní prostředek vznikl až půl století po vynálezu parního stroje?
Já si myslím, že to byla tak absurdní představa dát dvě kola za sebe v jedné stopě, že to dlouho nikomu nepřišlo na rozum. Vždyť je to úplná blbost, je to matematicky a fyzikálně strašně komplikované. Tříkolky, čtyřkolky, to všechno od nějakého 15. století jezdilo. Základ stability jsou tři body. Už ve 13. či 14. století existovala dětská chodítka se třemi kolečky, chybělo tedy málo. Dát jedno kolo pryč. Ale nikoho to nenapadlo. Až Draise.
Jak ho to napadlo?
Draisův životopisec Hans-Erhard Lessing tvrdí, že to zavinila erupce sopky Tambora v Indonésii v roce 1815. Obrovská exploze tehdy zahalila skoro celou zeměkouli prachem a popelem a neurodilo se. Umírali koně, nebylo je čím krmit. Tak proto prý Drais vynalezl svou draisinu. Ale není to tak. Drais o tom totiž nikdy nemluvil a spíš ho to napadlo v zimě na rybníku, když jel na bruslích a dal obě nohy za sebe. O tom se nám vzpomínka dochovala. On to byl zjevně velký koumák. Sestrojil dokonce cosi jako předchůdce psacího stroje – a periskop.
Historický materiál pro vaši knihu jste sbíral dvacet…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 37 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
