Masné krámy byly postaveny v roce 1392. Až do poloviny minulého století sloužil tento cenný plzeňský komplex svému původnímu účelu, tedy jako prodejní místo pro masné výrobky, kterému se spíš než krámy říkalo tržnice. Nyní v nich má svůj hlavní výstavní prostor Západočeská galerie. Slovo krámy přitom naskočí v hlavě leckterému návštěvníkovi, který sem zavítá na výstavu Michala Cihláře Zátiší s hozenou rukavicí.
Jednašedesátiletý výtvarník názvem vybízí diváky k interakci. Autor proslulý filigránskou tvorbou tradičních, nepočítaně hodin vznikajících linorytů v galerii prezentuje (kurátorkou je Petra Kočová) na dvě stovky grafik s tématem zátiší a jako by říkal: Podívejte se, jaké krámy se mi válely po stole a v jaké umění jsem je dokázal proměnit – líbí se vám to? Na otázku rytíře české výtvarné scény lze odpovědět jednoduše. Ano, v tomto souboji s umělou hmotou Michal Cihlář opět zvítězil. Odpověď můžeme ovšem ještě trochu rozvést.
Nepochopitelná pracnost
Cihlář je neodmyslitelně spojen například s vizuální identitou pražské zoo. Dnes už sice zahrada používá jinou propagaci, leckdo bude mít ale stále v paměti profil koně Převalského, který Cihlář na konci devadesátých let navrhl jako její logo. I s nezbytnými stopami po rydlech, jež prozrazovaly, že šlo právě o linoryt.
Experimentovat se svou typickou technikou začal v roce 1980. Tehdy uviděl na výstavě sochaře Jana Štursy jeho méně známé práce, jimiž byly černobílé linoryty. První Cihlářův pochází…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
