Petr Fiala musel jako stranický šéf na konci třicátého kongresu ODS takovou otázku očekávat. Během tiskové konference stálo za řečnickým pultíkem opět devět politiků v oblecích coby členové nově zvoleného vedení strany a mezi nimi už podruhé v řadě nebyla ani jedna žena. „Trochu si můžeme vyčítat, že v čele ODS teď nemáme žádné ženy,“ komentoval sestavu Fiala. Hned ale výčitky zaplašil s tím, že čistě mužské vedení je prostě výsledkem volby. A prý se nebojí, že ženy nebudou hrát v ODS důležitou roli, protože tu hrají už dnes.
To je pravda, ovšem tahle „důležitá role“ je ze záhadných důvodů mnohem méně důležitější než ta mužská. To se navíc prohlubuje: žádná z členek, včetně těch nejvýraznějších jako senátorka Miroslava Němcová nebo ministryně obrany Jana Černochová, nominaci od krajských organizací nedostala ani se sama o pozici ve vedení nepřihlásila.
Názor „buď se objeví žena, která má o funkci zájem, nebo se neobjeví“ je usazený hluboko v útrobách ODS. Z českého veřejného prostoru, ve kterém je dlouhodobě mnohem méně aktivních žen než mužů, nicméně dávno víme, že pouhý zájem nemusí stačit. Zapojit ženy často vyžaduje udělat krok navíc, zvlášť pokud péče o děti a domácnost leží v Česku dominantně na nich. Stačí připomenout, že po posledních volbách minimálně dvě kandidátky na ministryně, o kterých víme, odmítly vládní angažmá právě z rodinných důvodů.
Zároveň ODS dlouhodobě odmítá kvóty, tedy nástroj, jak shora zajistit, že političky budou promlouvat do směřování…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 39 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
