Naději mi dává, že přichází jaro

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Přemýšlím o tom, ale žádná odpověď mi nepřipadá dostatečná. Snad proto, že politika je obor, v němž se vyskytují všechny možné živočišné druhy od zlých vlků až po moudré sovy, od brouků Pytlíků až po divoké svině. A skoro pod každým živočišným druhem si člověk může představit nějakého konkrétního politika.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Byl to spíš proces než okamžik. Když jsem začal – někdy na gymnáziu – poslouchat zprávy Hlasu Ameriky. A samozřejmě 21. srpen 1968, kdy jsem ráno vyšel před dům a tam stál tank.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Moje dětství bylo „politiky plné“ – kubánská krize, atentát na J. F. Kennedyho, Gagarin či Chruščov, kteří projížděli naší ulicí na Hradčanech a my jsme stáli v oknech a na chodníku a mávali vlaječkami.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Brečím každou chvíli, ale kvůli politice to nebývá. Minulý týden jsem ovšem těžce zadržoval slzy při náhodném setkání s ukrajinskými uprchlíky u benzinové pumpy v Prostějově. Nějak mi teprve všechno došlo.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Mám rád citát z Jarmuschova filmu Noc na Zemi: „Peníze pro mě nejsou důležité, jen je potřebuju.“ Je milovat…