1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?
Vlaštovka. V pozitivním smyslu. Žádné velkohubé návrhy a sliby, tichá síla. Laskavost vlaštovek má větší váhu než zákony vládců. S každým jarem přinášejí novou naději.
2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)
Dětství je terén zásadní zkušenosti. Tehdy mě mátla rozpolcenost mezi lží a pravdou. Knihy, které táta zachránil ze školní knihovny, jsme půjčovali tajně a jen přátelům, nesmělo se o nich mluvit na veřejnosti a ve škole. Jako dítě instinktivně nasáváte onen „dvojí“ život.
3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?
Nenápadná, a přece zásadní. Ve škole jsme měli jen ruštinu. Táta chtěl, abychom my děti uměly i německy a anglicky, což bylo možné jen soukromě. Německy mě učila Věra Kádnerová. Od ní jsem se mimo jiné dozvěděla, že tu Němci žili po staletí, ačkoli mi ve škole tvrdili, že vyhnaní byli po právu Němci, kteří přišli s Hitlerem. Pochopila jsem, že nesmím nikdy věřit autoritám a pravdu si propátrat sama.
4. Kdy a proč jste plakala kvůli politice?
Těžce nesu momenty, kdy je jasné, že se člověk spravedlnosti nedovolá, kdy pohyb dění ve společnosti není už de facto dílem lidí, ale naopak lidi vleče, a tedy manipuluje. Dotýká se mě každá nespravedlnost, kdy partikulární zájmy vítězí nad zájmy obecnými. Všechna ta zkratkovitá jednání…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 42 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
