Těžko podezírat Danu Drábovou, že by nefandila jaderné energetice. I pro ni už je ale nynější situace, kdy Česko běží s poptávkou po nových reaktorech do ruské náruče, za hranou. „Při tom, co se v Rusku děje, rozumně nemůžeme uvažovat, že bychom tuhle zemi původu chtěli za partnery,“ řekla šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost minulý týden v rozhovoru Respektu – a trefila přesně to, o čem je třeba v otázce chystaného rozšíření elektrárny v Dukovanech přemýšlet.
Vicepremiér Karel Havlíček, který se našel v roli hlavního vládního proponenta jaderné cesty, minulý týden oznámil, že vypsání dlouho chystaného tendru na Dukovany je „otázkou týdnů“. Tím dost překvapil opoziční lídry, s nimiž měl on a premiér Babiš jen o den dřív kvůli Dukovanům schůzku. Její závěr byl interpretován tak, že termín pro start soutěže není jasný. O překvapení jde i proto, že Babiš ještě v listopadu mluvil o nepřipraveném tendru, který už nemá smysl před volbami spouštět.
Ještě víc Havlíčkův spěch zaráží při vědomí toho, o čem mluví Drábová a co bylo na schůzce s šéfy parlamentních stran hlavním tématem. A sice že jsou tu přece dobře známá varování bezpečnostní komunity, podle níž autoritářské režimy nelze do tak strategicky důležité oblasti pouštět, nechceme-li riskovat, že budou přes energetiku poté uplatňovat v zemi svůj vliv.
Pokud Čínu vyřazujeme z bezpečnostních důvodů, je to jen kouřová clona.
S ním máme v případě Ruska bohaté zkušenosti. A…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
