Dnes jsem objela další tři byty a opět nic,“ hlásí mi moje sousedka Mara, matka tří dětí, zatímco se ke mně blíží uřícená na kole. Američanka Mara a její manžel David podlehli jako mnozí další cizinci kouzlu Berlína a vybrali si tuto pro ně vzdálenou evropskou metropoli jako město, kde chtějí žít a vychovávat své děti. Neváhali proto od základů změnit život a přesunout se sem až z americké Filadelfie. Teď už však pátý měsíc zoufale shánějí byt, zatímco prodlužují svůj krátkodobý původně „prázdninový přechodný pronájem“ u nás v ulici. Davida stejný den k večeru potkávám na našem pískovišti ve dvoře, v ruce drží nejmladší tříletou dceru a v očích má slzy. „My někam přijdeme a majitelé si nás testují jako ve škole. Zajímá je, jaké máme školy a jak umíme německy,“ líčí mi muž martyrium s hledáním bytu.
Čtyřicátníci Mara i David patří mezi statisíce lidí, kteří se nechali zlákat kosmopolitním městem, kde se domluvíte anglicky, které je oproti Londýnu nebo Paříži stále levné, kde je plno zeleně, kde jsou všichni přátelští k dětem, kde je kvalitní vzdělání a taky dobrá a dostupná lékařská péče. Z těchto důvodů je Berlín logicky populární. Většině lidí už však nedochází, že jde zároveň o město, jehož pověst se rozkřikla natolik, že už mu zoufale nestačí kapacity. Není v něm téměř možné sehnat dostupné bydlení a to se nemění ani během koronavirové krize.
Statistiky mluví jasně. V posledních letech obyvatel Berlína přibývalo každý rok téměř o padesát tisíc. Zároveň od roku 2017…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
