Bylo nebylo, kdesi u Plzně kolem 4.00 UTC (Coordinated Universal Time) v jeskyni ležela a spala hluboce v kožešinách zahrabaná rodina Františka Hosnedla. Ten měl zrovna futurologický sen o tom, jak se v nějaké obrovské jeskyni lidé nad čímsi sklánějí u zvláštních ohňů. Všude obrovský hluk a za pravidelnými otvory po stranách jeskyně tma. I přesto se jeskyně topí ve světle, které pochází z mnoha různých malých světelných bodů. Kdyby uměl František číst, nad jeskyní – fabrikou – by přečetl nápis Škodovy závody. V ten moment ale Františka kopne jeho družka Marie, která spí spolu s několika dětmi hlouběji v jeskyni, a vymlouvaným gestem mu kyne, aby chvátal něco ulovit. Je čas! František, ještě omámený snem, přemýšlí. Nikam se mu nechce. Venku je lezavý podzim, mlha, psa by ven nevyhnal. Má to! Stejně vymlouvavým gestem pokyne do tmy směrem k družce něco jako: „Ty nevíš, že se dnes posunul čas!? Máme zimní!“ Spokojeně se zavrtá do kožešin. Okamžitě mu ale svítá po ráně kamenem do hlavy. S huhláním se sápe po oštěpu a odchází do tmy, než ho družka zasáhne podruhé. Tehdy to Františkovi neprošlo, neřešili vysoký účet za elektřinu. Ještě dlouho měli UTC.
V sobotu jsme přešli na zimní čas a opět proběhla odborná i neodborná diskuse, nakolik to poškozuje zdraví. Pravda je, že prodloužení dne na 25 hodin na podzim není až tak velký problém. A stejně tak subjektivně ještě bolestivější posun na 23 hodin na jaře způsobí pouze nepatrnou, výhradně přechodnou obtíž u malé skupiny…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
