Jediná hodina, kterou Anna Fatková (20) absolvovala ve svém prvním ročníku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy prezenčně, byla loni na podzim hodina plavání. Zbytek akademického roku se odehrál komplet on-line. Studentce oboru pedagogika pro první stupeň situaci dále ztěžoval fakt, že jejímu přechodu na vysokou školu předcházelo podobně náročné jaro, kdy během první vlny pandemie distančně končila střední školu a maturovala, a taky skutečnost, že nástup na vysokou – i za klidných časů obtížný životní přelom – nemohla sdílet s ostatními „prváky“. „Hodně mi chyběl sociální kontakt. To, že studijní úspěchy i neúspěchy má člověk s kým sdílet,“ říká rodačka z Prahy. Postupně se tak stále méně účastnila dálkových přednášek, až nakonec v době zkouškového dospěla k rozhodnutí studium ukončit. „V tu chvíli jsem v tom zkrátka neviděla další smysl,“ vysvětluje. „Zpětně toho ale trochu lituji. Mohly přijít lepší časy.“
Podobné příběhy jako ten Annin se z prostředí vysokých škol vynořovaly celý minulý akademický rok, až se přetavily v obavu, zda pandemie a vládní opatření na ni reagující nestvořily generaci univerzitních „odpadlíků“, kterým osamělost domácí klauzury vzala chuť k dalšímu studiu, a školám problém v podobě významně prořídlých studentských řad. A samozřejmě celé společnosti pak v propadu vzdělanosti. Obavy navíc nemizí ani letos. Vysoké školy sice vstupují do nového akademického roku v epidemiologicky příznivější situaci, přesto i nyní jim začíná značně nejistá…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
