Poznámky o svém sledování slyšeti

Předseda hnutí STAN Vít Rakušan řekl médiím, že má indicie o tom, že se ho chystala sledovat politická konkurence. „Asi před dvěma měsíci jsem se to dozvěděl z prostředí bývalých policistů, nechtěl jsem o tom mluvit, ale když to teď zveřejnil server Neovlivní.cz, rozhodl jsem se vyjádřit,“ říká. Jeho vyjádření je hodně mlhavé. Vít Rakušan slyšel „jen takové poznámky“, že některé soukromé bezpečnostní agentury byly osloveny s žádostí o jeho sledování, nedostal žádné důkazy, ale skutečnost, že se tytéž informace dozvěděli „od svých důvěryhodných zdrojů“ i novináři, jej přiměla vzít přípravu svého sledování vážně a veřejně o ní promluvit.

To však není dobrý nápad. I nepodložené informace o sledování politiků jsou velmi citlivou záležitostí. Dohady o tom, jak to bylo a kdo má pravdu, v okamžiku, kdy nejsou k dispozici fakta, vedou především ke znechucení ze systému, politiků i bezpečnostních institucí. Pokud se tedy politik cítí ohrožen, že může být sledován, měl by ke zveřejnění přistupovat velmi opatrně.

V Česku jsme už zažili několik afér, kdy politici oznámili, že jsou sledováni. V politickém dávnověku před pětadvaceti lety sdělil médiím tehdejší předseda KDU-ČSL Josef Lux, že ho sleduje tajná služba BIS. Nakonec se ukázalo, že oním sledováním je krátký odstavec ve spisu o podnikateli, který tuneloval svou banku. Psalo se v něm, co už veřejnost věděla, že si lidovci půjčili u toho bankéře peníze.

O deset let později přišel se sledováním – přesně řečeno odposlechy –…