Kouzelná školka

Když na počátku šedesátých let minulého století souhlasili rodiče 123 dětí z městečka Ypsilanti v americkém Michiganu s nabídkou, aby se jejich potomci zapojili do sociologické studie, jistě netušili, že budou předmětem zkoumání i více než půl století poté. Studie měla zmapovat vliv předškolního vzdělávání na prospívání černošských dětí z komplikovaných socioekonomických podmínek a v té době nikoho nenapadlo, že by se mělo zkoumat, jaký vliv – a zda vůbec nějaký – má čas strávený ve školce na pozdější život. Jak ale zkoumané děti dospívaly a stárly, výzkumníci se k nim opakovaně vraceli. Desítky let trvající šetření pak vyvrcholilo studií, jejíž závěry byly zveřejněny před měsícem a která je unikátní právě v tom, že jde v analýze dopadů předškolního vzdělávání dále než jakákoli jiná.

Nejenže s rekordním odstupem od školky sleduje kvalitu života účastníků studie, z nichž se mezitím stali lidé předdůchodového věku, ale dívá se také na to, jak se v nejrůznějších ohledech daří jejich sourozencům a zejména dospělým dětem. Mezi čtveřicí autorů podepsaných pod článkem figuruje také americký ekonom a nositel Nobelovy ceny za ekonomii James Heckman, který otevřel debatu o tom, že mateřské školy a jiná předškolní zařízení prospívají nejen dětem a jejich rodičům.

Rodák z Chicaga, který dodnes působí na tamní univerzitě, doložil benefity předškolní docházky zejména u dětí z chudších rodin tak přesvědčivě, že je po něm tento princip pojmenován. Pojem „Heckmanova křivka“ vyjadřuje,…