Šťastný plavec František Venclovský

Poslední červencový den roku 1971 svět upíral zraky k přistání Apolla 15 na Měsíci. Oči Čechoslováků ten pátek ovšem vzhlížely horizontálním směrem – k jedné z nejtěžších dálkových plaveckých tras, ke kanálu La Manche, a k jejímu prvnímu českému pokořiteli Františku Venclovskému. Více než pětapadesátikilometrovou úžinu mezi Francií a Británií, kde má voda teplotu 13–16 stupňů Celsia, zdolal devětatřicetiletý voják z povolání v hodnosti rotmistra v čase 15 hodin a 26 minut. Když se namazán vrstvou lanolinu vydrápal na břeh v Doveru, ověnčil to legendární větou: „Já su tak šťastné!“

Narodil se 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou do chudé rodiny; šest jeho sourozenců se nedožilo dospělosti, zůstal jen František a jeho starší bratr. V padesátých letech patřil mezi vrcholové atlety a vynikal v boxu. V roce 1957 se stal přeborníkem armády v polotěžké váze a snil o olympiádě v Římě, jež se měla konat v roce 1960. Kariéru ale zastavil pád a zranění krční páteře: strávil rok na lůžku v sádře a hrozilo mu ochrnutí horní poloviny těla. Vynikal však nezdolnou vůlí a přes lékařský verdikt se nevzdal: na začátku šedesátých let se vrhl na otužování, jemuž se tehdy věnovalo pár jedinců, a skrze rehabilitaci pak hlavně na plavání. V jeho případě to znamenalo plavání za jakéhokoli počasí, v létě i v zimě, tedy v extrémních podmínkách nízkých teplot, jež představují i vody kanálu La Manche.

O jeho zdolání začal uvažovat už kolem roku 1964 a přípravě věnoval každodenní několikahodinový…