To tentokrát není, oč tu běží. Jde nám jen o jazykovou stránku věci, tedy o tu čárku. Kdy ji před spojkami „či“, „nebo“, „anebo“ píšeme a kdy ne?
Nejprve je třeba určit, jaký je poměr mezi větami, případně větnými členy. Pokud se jedná o poměr slučovací, čárku před „nebo“ nepíšeme a totéž platí také pro spojky „anebo“ a „či“. Výrazy, které se takto spojí, jsou výčtem možností, nejsou postaveny proti sobě, naopak jsou libovolně zaměnitelné, může platit jeden z nich i několik najednou. Například: „Večer půjdeme do kina nebo do hospody.“ Můžeme si vybrat jedno či druhé, ve hře jsou ale i obě možnosti: po zhlédnutí filmu zamíříme do hospody.
Jiná je situace, pokud poměr mezi spojovanými částmi identifikujeme jako vylučovací. Tady jsou dvě možnosti v protikladu, když nastane jedna, nemůže nastat druhá. Čárka se v těchto případech píše vždy: „Být, či nebýt?“ „Byl Jan Žižka bezohledný lapka, nebo geniální stratég?“
Někdy však není na první pohled jasné, zda jde o poměr slučovací, nebo vylučovací, v úvahu přicházejí oba poměry. Zde pak záleží na kontextu a na záměru pisatele. Třeba: „Pohorky nebo tenisky? V našem e-shopu máme široký výběr sportovní obuvi“, na rozdíl od: „Pohorky, nebo tenisky? V čem vyrazit na horskou túru“.
U dvojitých spojovacích výrazů „buď – (a)nebo“, „ať – nebo/či“ „zda – nebo/či“, „jestli – nebo/či“ se podle Internetové jazykové příručky Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR čárka píše pokaždé, bez ohledu na to, jaký poměr je mezi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
