V Jeruzalémě už to zase vře. Jablkem sváru je i tentokrát jeho východní část, na niž si činí nárok jak Izraelci, kteří ji zabrali během šestidenní války v roce 1967, tak Palestinci, kteří s ní počítají do budoucna jako s hlavním městem nezávislé Palestiny. K dalším jablkům sváru patří například Kašmír, o nějž vedou války Indové a Pákistánci, nebo Náhorní Karabach, který byl příčinou obnovených bojů mezi Arménií a Ázerbájdžánem loni na podzim.
Rčení „jablko sváru“ tedy označuje něco, o co má zájem více stran, a když žádná nechce ustoupit, může to skončit i krvavým konfliktem. Co ale bylo vůbec prvním jablkem sváru?
Z řeckých bájí je známo, že za ním stála bohyně sváru Eris. Tu král Péleas nepozval na svou svatbu s mořskou nymfou Thetis, a uražená bohyně proto zosnovala ďábelskou pomstu. Přistoupila ke svatebčanům a vhodila mezi ně zlaté jablko s tím, že patří „té nejkrásnější“. Zprvu nenápadné podezřívavé pohledy mezi svatebčankami přerostly postupně v nevraživost a otevřený lítý boj. Ve hře nakonec zůstaly tři bohyně: manželka vládce bohů Dia Héra, moudrá Athéna a patronka lásky Afrodita.
Žádný z bohů se však neodvážil rozhodnout, která z trojice bohyň je nejkrásnější, a tak požádali o verdikt pastýře Parida, kterého jeho otec, trojský král Priamos, jako novorozeně nechal pohodit v lese na úpatí hory Ídy, protože podle věštby měl Paris způsobit zkázu své země. Bohyně se však nespoléhaly jen na svůj půvab, ale každá z nich nabídla Paridovi odměnu,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
