Svět za rok neskončí

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Čáp! Vždyť kolem jeho hnízda mnoho let probíhá fascinující politický provoz. Čapák, jak čapímu hnízdu říká jeho stvořitel, je nejlepší projekt, který kdy vymyslel. Zřejmě proto k jeho financování přizval celou Evropu. Co sejde na tom, že podvodem. Nápad na čapí projekt přišel na stvořitele v pražské zoo, když čekal ve frontě na krmení koz. Mohl tedy postavit Kozlín (s kozlem zahradníkem), ale je to Čapák.

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Pocházím z malé vesnice, v mém okolí politiku nikdo nesledoval. Zásadním formativním momentem bylo setkání s rodinou Bedřicha Fučíka, spisovatele, překladatele a politického vězně padesátých let. Ve mlýně, do kterého jezdili na víkendy a prázdniny, jsem trávil spoustu času. Jeho zeť Jindřich Pokorný, zakladatel Kolegia pro podporu nezávislé vědy, umění a vzdělání, mi trpělivě zprostředkovával témata, o kterých jsem do té doby nevěděl vůbec nic. Seznamoval jsem se s disentem a později se v něm sám začal angažovat.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Jednoho letního dne, časně ráno, mě budí maminka, musíme jít rychle nakupovat. Před vesnickým krámkem je plno, lidé nakupují do zásoby základní potraviny, hlavně mouku. Někteří pláčou. Slyším slovo válka. Je srpen 1968, začíná vojenská okupace Československa.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Pár dní poté projížděly naší vesnicí vojenské konvoje. Starší soused (mně bylo šest, jemu jedenáct) měl výborný nápad. Kousek od silnice jsme si z balíků slámy postavili bunkr, vzali vzduchovky a mířili na projíždějící vojenská auta. Někdo z vesnice to řekl mamince, která pro nás přiběhla. Objímala mě a zároveň bila, brečel jsem, ona taky.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

V poslední době, v souvislosti s narůstající polarizací společnosti, často zaznívá, že je potřeba respektovat názory opačné strany, snažit se o vzájemné porozumění a podporu. Nemyslím ale, že bych měl hledat společné porozumění s někým, kdo účelově lže, nabádá k násilí a šíří nenávist. Snažím se pochopit motivaci, východiska a příčiny takových postojů, respektovat je však neumím a nechci.

6. Kdy jste poprvé pocítil, že jste mocný?

Je-li moc opak bezmoci, tak pocit moci zažívám docela často. Můžu ovlivňovat dění kolem sebe, třeba i ve zdánlivých drobnostech. Tuhle možnost se snažím využívat celý svůj dospělý život.

7. A kdy jste se cítil obzvlášť bezmocný?

Vždycky když vážně onemocněl někdo z blízkých.

8. Kdyby svět za rok skončil, co byste si do té doby dal za úkol?

Nevím, takovou situaci si nedokážu představit. Svět za rok neskončí, a kdyby snad ano, dopředu to vědět nebudeme. Jednou ale určitě skončí putování každého z nás po tomhle světě a všichni stojíme před otázkou, co bychom do té doby měli stihnout.

9. Jste raději pro, anebo proti?

Být pro je spojené s pocitem, že se věc, které se to týká, vyvíjí tak, jak si přeju. Je mi tedy příjemnější být pro. Nezřídka ale bývám proti. V takových situacích se zároveň snažím ostatním přiblížit to, pro co jsem.

10. Která politická přesvědčení jste hodil za hlavu?

Nevybavuju si žádná, která bych hodil za hlavu, tedy se jich úplně zbavil. U některých jsem se ale časem posunul. Například jsem přesvědčený o potřebě více regulovat globální trh.

11. Mohl byste políbit někoho, kdo podle vás špatně volí.

Bezpochyby se často líbám s těmi, kdo volí jinak, což neznamená, že volí špatně. U polibků, které jsou spíše obdobou podání ruky, jsem takhle zřejmě pozdravil i ty, kdo z mého pohledu volí hodně špatně. U polibků v důvěrnějších a intimnějších vztazích se to zatím nestalo, a věřím, že u toho zůstane.

 12. Už jste někdy ztratil přítele kvůli politice? A pokud ano – bude vám chybět?

Ano, mám několik bývalých přátel, kteří se zachovali tak, že to přátelství zničilo. Některé postoje a činy přehlédnout nedokážu. A v přátelství je přece důležitý vzájemný respekt a důvěra.

13. Byl jste během školních let populární, nebo nepopulární? Co jste se z toho naučil politicky?

Odmala jsem hrál fotbal, docela mi to šlo. V naší vesnici to automaticky znamenalo, že jsem byl populární, jak ve škole, tak mimo ni, moje výkony se probíraly i v hospodě. Jaké by z toho mohlo plynout politické ponaučení? Že přes fotbal se dá dosíci mnohého – pánové Pelta, Berbr, Jansta, Starka, Tvrdík a další o tom vědí své.

14. Který politický názor vašich rodičů byl pro vás jako dítě trapný? A který dnes?

Rodinám obou mých rodičů ukradli komunisté v padesátých letech malá hospodářství a následovaly drobné i větší ústrky ze strany režimu. Tahle životní zkušenost se u mých rodičů přetavila v trvalou obavu z reakcí okolí. Nepřipadalo mi to trapné, ale nechápal jsem to a často se kvůli tomu vztekal.

15. Kterého politika/političku jste v poslední době litoval?

Kvůli politickému působení žádného. Některé kvůli tomu, co se týkalo jejich soukromí.

16. Který politik či politička by vás musel(a) požádat o odpuštění?

Konání tandemu Zeman–Babiš má na naši společnost devastující účinek. Bylo by ale naivní očekávat od nich omluvu a žádost o odpuštění.

17. Který politik by měl mít větší vliv?

Žádný. Naopak některým by spíš prospěla redukční dieta nebo půst. Chuť přejídat se mocí, a tedy vlivem, je politikům vlastní.

18. Kterou politickou frázi byste zakázal?

Těžko vybrat jednu frázi, nabídka politického ptydepe je široká. Tak vybírám jedno slovo: samozřejmě.

19. Co naší společnosti chybí?

Pozitivní naladění. Platí to dlouhodobě. Už před koronavirovou pandemií byla naše společnost v depresi z negativity a bude v ještě větší, až tohle mimořádně těžké období pomine.

20. Který podstatný problém nemůže politika nikdy vyřešit?

Politika vstupuje do našich životů stále, má vliv na naši každodennost, formuje celou společnost. Veškeré problémy společnosti jsou s politikou spojené, ty největší často politikou přímo způsobené. Žádný problém, u kterého by nemohla politika alespoň přispět ke zlepšení, když už ne ho vyřešit, mě nenapadá.

21. Jste součástí nějakého politického problému?

Jako občan České republiky jsem součástí velkého politického problému. Tím problémem je tuzemská politická kultura jako celek. Nachází se v mimořádně špatném stavu, musí projít zásadní proměnou. Bude to dlouhý a obtížný proces, ale věřím, že je možný.

22. Je stát muž, nebo žena? A prosím důvody.

Stát jsme my: muži a ženy.

23. Myslíte, že je správné činit politická rozhodnutí, i když víte, že většina občanů je proti?

Politické rozhodování by se nemělo řídit jen vůlí většiny. Jak vypadá správa věcí veřejných činěná podle průzkumů veřejného mínění, teď můžeme sledovat v přímém přenosu. Jsou situace, kdy je třeba přijímat rozhodnutí, s nimiž většina občanů nesouhlasí. Zároveň ale nejde názor většiny občanů nezohledňovat. Právě balanc těchto dvou přístupů je uměním politiky.

24. Kterou knihu o politice by si měl každý přečíst? Případně kterou si chcete přečíst vy?

Vybírám knihu Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu od Pavla Tigrida. I kvůli výjimečné vzpomínce, která se k ní váže. Byl to poslední titul, který jsem vydal nákladem dvanácti kusů ve vlastním samizdatovém nakladatelství Svíce. Krátce po roztřídění hromady průklepových strojopisných listů a jejich svázání přišla sametová revoluce. Tuhle a spoustu dalších do té doby zakázaných knížek bylo najednou možné si normálně koupit v obchodě!

Přidávám rozhovory s francouzským novinářem, filozofem, sociologem a politologem Raymondem Aronem vydané pod názvem Angažovaný pozorovatel. Jeho brilantní popis střetu mezi levicí a pravicí vznikl ve stejné době, kdy Sartre a další salonní komunisti blouznili v kavárnách.

25. Čeho se bojíte – kromě smrti?

Bojím se, že nebudu umět s pokorou přijímat stárnutí. Už na sobě jisté příznaky nepokorného vzdoru pozoruji…

26. Co vám dává naději?

Naději vidím ve spoustě šikovných a zdravě sebevědomých mladých lidí, které potkávám při své práci. Uvědomují si vlastní zodpovědnost za svět, ve kterém žijí, a nechtějí jen přihlížet. Snad mnozí z nich vstoupí i do politiky.