Někdy stojí za to si připomenout, čeho jsme se báli přesně před rokem. V první řadě samozřejmě koronaviru – rozsah epidemie a její trvání jsme si ještě neuměli představit a jak se zpětně ukazuje, báli jsme se právem. Vedle toho jsme ale nervózně pošilhávali po regálech nákupních středisek nebo lékáren. Zůstanou plné? Nepřeruší epidemie a restriktivní opatření vlád po celém světě dodávky? Propojený svět se rychle uzavíral. Bude to znamenat zhroucení světového obchodu? Čeká snad blahobytný Západ bída a hlad?
Zlé předtuchy měl opravdu kdekdo. Týdeník The Economist například umístil na obálku titulek „Goodbye Globalization“ a uvnitř vydání oznámil, že „virus zabil mezinárodní obchod“. Světová obchodní organizace (WTO) věštila, že se objem globální přeshraniční výměny propadne o třetinu. Covid-19 se jevil jako poslední rána globalizaci, se kterou to šlo beztak z kopce, od finanční krize v roce 2008 přes brexit a s ním spojené hroucení jednotného trhu v Evropě až po obchodní válku Spojených států s Čínou, rozdmýchávanou nacionalistickými politiky na obou stranách.
První týdny pandemie navíc naznačovaly, že se předpovědi naplňují. Mexiko v dubnu loňského roku prakticky přestalo vyvážet automobily, export se propadl o 97 procent. Vývoz jakéhokoli zboží z Jižní Koreje klesl na počátku května bezmála o polovinu. Letiště utichla, Praha byla jenom jednou z mnoha světových destinací, jež se vylidnila od turistů. Celkem se mezinárodní obchodní výměna propadala dramatičtěji než během…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
