Před pár lety dostali moji známí dopis od notáře, který je informoval, že jim jejich prastrýc odkázal svůj dům. Nejdříve se jim ulevilo, protože nečekané dědictví jim mohlo pomoct vyřešit jejich neutěšenou bytovou situaci, když do té doby žili s dvěma malými dětmi v bytě 2+kk. Když se pak ale dozvěděli, jaký je skutečný stav věci, jejich nadšení opadlo. Prvorepubliková vilka byla značně zchátralá, a navíc na ní visela milionová hypotéka. „Byl to danajský dar, prostě bychom to neutáhli,“ vysvětlil mi můj známý, proč se s manželkou nakonec rozhodli se svého dědictví vzdát.
Dnes už mají svou bytovou otázku vyřešenou a na zadluženého prastrýce vzpomínají se shovívavým úsměvem. Sousloví „danajský dar“ však tehdy použili pro svou situaci zcela oprávněně. Znamená totiž dar zrádný, nevýhodný, až zkázonosný, který obdarovanému přináší mnohem víc potíží než užitku. Odkud se ale toto rčení vzalo?
Odpověď je třeba hledat v antické mytologii, konkrétně v trójské válce, v níž proti sobě stáli Trójané a Řekové a která trvala deset let. Danajským darem, jak už asi tušíte, byl onen obrovský dřevěný kůň, kterého nechali Řekové před hradbami Tróje, než naoko odtáhli pryč. Trójané pak řešili, co s koněm. Jediný, kdo je před lstivými Řeky varoval, byl věštec Láokoón: „Nikdy nevěřte Řekovi, ani když vám přináší dary.“ Na jeho slova však nikdo nedal, převážilo přesvědčení, že Řekové už byli vyčerpaní nekonečným obléháním města, takže odpluli a koně nechali před Trójou pro usmíření bohyně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
