Venku sněží. V Česku by to vzhledem k ročnímu období nebylo nic divného, v Nizozemsku ale v posledních letech nesněží v podstatě vůbec. Navíc předpovědi říkají, že mráz vydrží nejméně týden. Celý únorový Utrecht se raduje – udrží-li se teplota tak dlouho pod nulou, zamrznou plavební kanály a bude se bruslit. Místní nadšeně sledují zprávy o počasí a pořád mluví o tom, že budou moci vytáhnout brusle a vyrazit na kilometry dlouhé tratě zamrzlou krajinou.
Kanály sloužící k regulaci výšky vody jsou v zemi, jejíž značná část leží pod hladinou moře, jak známo, všudypřítomnou součástí infrastruktury. Stále vylepšovaný systém kanálů a zdymadel pomáhá už staletí bránit povodním, které by Nizozemsko jinak sužovaly. Mně jako cizince je pořád trochu nejasné, jak se pozná umělý kanál od uměle regulovaného ramene řeky Rýn, která se na nizozemském území rozlévá do obrovské delty a ramen má asi tisíc, ale místní v tom mají úplně jasno. Řeka prý vždy mírně teče, říkají, v kanálu je voda často stojatá. Řeky jsou na rozdíl od kanálů přírodní, což ale cizinec těžko pozná, vzhledem k tomu, jak jsou regulované a mnohdy přesunuté mimo své původní koryto. Aby člověk rozdíl kanál–řeka snadno rozpoznal, musí se v Nizozemsku nejspíš narodit.
Druhý den stále sněží, vyrážíme tedy do bílého města. V ulicích nejsou skoro žádná auta, zato spousta lidí. Bez roušek, které se venku nenosí, na rozdíl od uzavřených prostor, obchodů a MHD. Lidé v ulicích stavějí sněhuláky a iglú. Napadá mě, jak se asi v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
