Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Editorial, Redakce

Lekce z Ústavního soudu

Výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku

Ústavní soud vyhlásil, jak rozhodl o návrzích na provedení škrtů v zákoně o střetu zájmů. Vpředu je soudce zpravodaj Jan Filip, a za ním předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský • Autor: ČTK, Zehl Igor
Ústavní soud vyhlásil, jak rozhodl o návrzích na provedení škrtů v zákoně o střetu zájmů. Vpředu je soudce zpravodaj Jan Filip, a za ním předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský • Autor: ČTK, Zehl Igor
0:00
Přehrávač
Poslechnout článek

Dlouho očekávané rozhodnutí ve věci střetu zájmů českých politiků (přesněji vládních činitelů) spatřilo minulý týden konečně světlo světa.  Ústavní soud rozhodl, že stát má právo určit, za jakých okolností smějí politici vést zemi. Ponechal proto v platnosti zákon, který omezuje vybraným zástupcům státu jejich podnikatelské a mediální aktivity. Jedině tak je možné zabránit jednotlivcům či vlivovým skupinám, aby si „koupili“ stát.

O důsledcích nálezu si přečtete uvnitř čísla, ale tady připomeňme několik citátů, které jsou výbornou lekcí, jak vnímat správu věcí veřejných. Rozhodnutí soudců také připomíná, proč je pro demokratickou společnost stěžejní, aby měla nezávislé instituce. Ústavní soud totiž nikdo nemůže podezřívat z toho, že jedná účelově.

V demokratickém právním státě jsou podle ústavního pořádku volby řádně vedenou soutěží o důvěru a mandát od voličů, nikoli o ovládnutí státu za účelem využití, či dokonce zneužití jeho kapacit a zdrojů jejich vítězem, a to za použití každého vhodného prostředku; stát není podnik a služba státu je honorována, avšak výkon veřejné funkce není podnikáním, natož správou vlastního majetku.

Z hlediska veřejného zájmu a ochrany demokratických hodnot je proto akceptovatelná snaha zákonodárce, který v reakci na koncentraci významné ekonomické a mediální moci činí v mezích ústavního pořádku opatření bránící možné postupné deformaci demokratického režimu do podoby nějaké z jeho fiktivních či neliberálních variant odporujících požadavkům čl. 1 odst. 1 a čl. 5 Ústavy a čl. 2 odst. 1 Listiny.

Má-li ten, kdo se na veřejné moci podílí, možnost volby, zda se jim podřídí, či ne, nemůže se dovolávat bez dalšího zásahu do základních práv a svobod, když se nachází v odlišné pozici než ti jejich nositelé, kteří součástí veřejné moci nejsou.

Je třeba uvést, že z definice podnikání nelze žádné právo na dotaci dovodit.

Z uvedených funkcí státu plyne nejen možnost, nýbrž povinnost zajistit pravidla podnikání v takové podobě, aby byla chráněna jak svobodná konkurence, tak i práva jejích účastníků navzájem, a další ústavním pořádkem chráněné zájmy a hodnoty, jakými jsou práva a svobody jiných, život, zdraví, rodina apod.

Proto je stát oprávněn a současně ve veřejném zájmu povinen pečlivě zvažovat nejen to, za jakých rovných podmínek umožní ucházet se o volenou či jinou veřejnou funkci, nýbrž též určovat podmínky a povinnosti, za kterých lze takovou veřejnou funkci vykonávat.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery
šéfredaktor

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Text vyšel v Respektu 9/2020 pod titulkem Lekce z Ústavního soudu