Ranní postřeh Martina Bútory: Někdy musí i diplomat mluvit napřímo a jazykem pravdy. Jako teď v Kyjevě

O diplomatech si pospolitý lid v hospodě i na sociálních sítích nejednou myslí své: na recepcích se cpou chlebíčky a popíjejí, své mínění veřejně nevysloví, kamuflují, předstírají, nanejvýš „zvednou obočí, ne hlas“.

Ponechme stranou přesvědčení těch, kteří vědí všechno nejlíp, a připusťme, že podle zažitých pravidel diplomaté pracují spíše v pozadí a – takový je charakter jejich povolání – vyhýbají se komentování aktuálního dění. Nemusí tomu však tak být vždy.

Česká veřejnost si snad vzpomene na případ, který nabyl doslova světového rozměru. Na jaře roku 1994 čelilo mezinárodní společenství na půdě OSN výzvě reagovat na masové vyvražďování menšinového etnika Tutsiů většinovými Hutuy ve Rwandě. Stálí členové Rady bezpečnosti OSN včetně USA neprojevili politickou vůli zasáhnout, situaci interpretovali jako občanskou válku. Českou republiku jako nestálého člena OSN tehdy zastupoval velvyslanec Karel Kovanda, který ve svém projevu řekl: „Krokodýli v řece Kagera a supi nad Rwandou se jen zřídka měli tak dobře. Krmí se těly tisíců a tisíců dětí a žen a mužů, kteří byli za posledních šest týdnů dobiti k smrti. Podle názoru mé delegace je správným popisem genocida.“ Kdyby to však OSN uznala za genocidu, musela by vojensky zakročit. Nestalo se, ale Kovandovo legendární poselství, které nepoužívalo ani tak diplomatické výrazy jako spíše jazyk pravdy, je zapsáno v historických análech.

Začátkem července 2016 se v Budapešti uskutečnil LGBT+ festival. Podpořilo ho celkem 31 velvyslanectví. Duhovou vlajku na budově slovenské ambasády dal vyvěsit i velvyslanec Rastislav Káčer. To v oficiální Bratislavě vyvolalo rozhořčené reakce. Tehdejší předseda parlamentu Andrej Danko, šéf Slovenské národní strany, požadoval stažení velvyslance a premiér Robert Fico označil za „nepřijatelný exces“, aby na budově zastupitelstva Slovenské republiky kromě vlajky SR a EU byly vyvěšeny jakékoli jiné vlajky. Podle ambasády to byl však krok, který reflektuje mezinárodněprávní závazky Slovenska. Ministr zahraničí Miroslav Lajčák si Káčera předvolal a upozornil ho, že zastupitelský úřad SR nemůže autonomně rozhodovat o aktivitách s politickým dosahem. Faktem je, že Káčer svůj krok předtím nekonzultoval. Dá se však pochopit proč: ministr Lajčák by se byl pro jistotu zeptal premiéra Fica a vlajka by z okna nevisela.