Dopisy

SOS křesťanům z Nigérie

Respekt 5/2020

Text Bernarda-Henriho Lévyho je důležitým upozorněním na jednu část rozsáhlého a velmi komplexního konfliktu probíhajícího v západní Africe. Některé jeho formulace mi však připadají nebezpečně zjednodušující a generalizující.

Fulbové jsou velkou a velmi heterogenní etnickou skupinou. Osobně jsem poznala řadu z nich při spolupráci na projektech podporujících pastevectví v Jižním Súdánu, Čadu a Mali. Jednalo se o mírumilovné nomády, které máloco zajímalo víc než zdraví jejich stád a kteří disponovali naprosto unikátním souborem znalostí fyziologie zvířat a biologie ekosystémů, které obývali.

Důvody, proč se někteří z nich přidávají k teroristickým skupinám, jsou jistě námětem k debatě. Je však důležité, aby tato debata byla objektivní, nestranná a zasazená do kontextu. Bernard-Henri Lévy upozorňuje na nebezpečí rozvíjející se genocidy. Neinformovaný čtenář by si však na základě jeho textu mohl postavit rovnítko mezi Fulby a teroristy. Obávám se, že právě takováto zjednodušení k některým historickým genocidám vedla.

Kateřina Albrechtová

Ty toho naděláš

Respekt 7/2020

Po přečtení posledního „nemocničního“ sloupku Zuzany Boehmové v rubrice Žádná věda se mi sevřel žaludek a zavzpomínala jsem na rok staré zážitky. S tehdy čtyřměsíčním synem jsem strávila šest dní v nemocnici. Měl těžký virový zápal plic. Ano, dobrou zprávou je, že zdravotnictví je opravdu na špičkové úrovni a já se ani na okamžik nebála, že bychom to společnými silami nezvládli.

Slabší byl již samotný pobyt. Prvních 24 hodin na JIP, plně kojený, v noci beze mě. Ráno jsem se raději ani neptala, jaká byla noc. Zážitky na lůžkovém oddělení byly velmi podobné, jak popisuje paní Boehmová. K velmi neradostné bilanci bych přidala ještě to, že jsem celou dobu nevěděla, kdo je vlastně synův ošetřující lékař, a že ze zhruba deseti lékařů a lékařek, kteří tam oněch šest dní cirkulovali a naprosto nepředvídatelně se zjevovali v pokoji, se mi představila pouze jedna. Odhadem polovina ze zbylých neměla na plášti ani jmenovku. Dodávám, že všem bylo do 40 let, tedy ukončili studia po roce 2000!

Vlasta Miklánková

Jak okrást živnostníka

Respekt 7/2020

Sleduji v tisku informace o připravované (?) důchodové reformě. Žádný ze zveřejněných modelů mi nepřipadá, podobně jako vám, opravdu řešící situaci.

Nově (od doby sepsání konceptu) se ovšem stále víc rýsuje ještě důležitější otázka: Je opravdu žádoucí se v dnešním světě snažit o zvyšování populace? Je slyšet hlasy odborníků, že když si vezmeme za všeobecný cíl dosažení životní úrovně na Západě, tak při současných technologiích a zdrojích surovin (a při zachování biodiverzity, tedy neobětování přírody) Země uživí zhruba 0,5–1 miliardu obyvatel. A jediná (bohužel jen teoreticky) jakž takž humánní cesta je po několik generací (asi 100–150 let) v průměru jedno dítě na každou ženu. Jinak nás čekají hladomory, války, gigantické epidemie a migrace. Nebo se pletu?

Z tohoto úhlu pohledu by pak teze o důchodové reformě vypadaly samozřejmě dost jinak.

Miloš Kudera, Brno

Duka to nevzdává

Respekt 7/2020

S tím, co píšete o pražském arcibiskupovi Dominiku Dukovi, si dovolím nesouhlasit. Uvádíte, že postava Ježíše v kritizované hře je alegorie. A znásilnění je taky alegorie?

Píšete, že se Dominik Duka snaží omezit uměleckou svobodu. Takže podle vás umělecká svoboda nemá žádné hranice a stačí, aby se hradní pán prohlásil za umělce, a nemusí se soudit ani omlouvat. Divím se, že ho to ještě nenapadlo. Doufáte, že arcibiskup snad nevyhraje žádný soud, já sice nedoufám, ale myslím si totéž. Naše soudy a spravedlnost? To by museli soudci myslet hlavou, ale to je ve většině případů nepravděpodobné. Paní Kaslová by už na toto téma měla začít psát paměti.

Zamyslel jste se nad ekonomickou stránkou? Myslíte, že to představení bylo výdělečné?

A nebere náhodou Národní divadlo Brno státní dotace? Pokud ano, tak se nedivte, že se někteří občané cítí uměleckou svobodou dotčeni a zajímá je, kam jdou jejich daně.

J. Benešová