Holokaust stále představuje nejen „velké téma“ současné literatury, ale i velké lákadlo pro autory. Výsledkem je však bohužel často schematický příběh, jenž nabízí čtenáři hlavně přehledné emoce. Tématu se dotýká i Jakuba Katalpa ve své novince Zuzanin dech, zůstává však stejně intenzivní a otevřená jako její pseudonym a celé předchozí dílo.
Opustit v nejlepším
Hned její debut vzbudil pozornost: intimní, tělesná a smyslná próza Je hlína k snědku? s erotickými scénami jí vynesla nominaci na Magnesii Literu v kategorii objev roku. Za následující Hořké moře byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. Mezi čtenáři si vybudovala pozici tvůrkyně zajímavé experimentální literatury, do jejíchž knih ovšem není snadné se začíst. V hodnoceních se objevila slova nedějové a roztříštěné; ti vlídnější užívali spojení poezie v próze.
Změna nastala s následující prózou Němci. Zůstal specifický jazyk: stručný a úderný, zároveň bohatý; plný emocí a rozvíjejících detailů, zároveň čímsi odtažitý. Nově tu přibyl silný příběh. Vypravěččin otec umírá a ona začíná pátrat po osudech jeho německé matky – záhadné „německé babičky“, jejíž jediné spojení s českou rodinou za železnou oponou představovaly pravidelné balíky plné sladkostí. Proč nechala novorozeného syna u cizích? Proč nikdy nepřipojila dopis?
Odpovědi nechává autorka na čtenáři. A přestože čteme silný příběh Kláry Kolmannové dotýkající se velkých témat, česko-německých vztahů a druhé světové…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
