0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura15. 11. 20208 minut

Hledat to dobré

Klavírista Jan Bartoš slaví v Evropě úspěchy s albem zřídka uváděného skladatele Vítězslava Nováka

Jsem dítě metalu. (Jan Bartoš) • Autor: Matěj Stránský

Tím víc se mi znechucoval, čím déle jsem jej cvičil… Rozhodl jsem se tedy, že tu zrůdu hráti nebudu,“ zaznamenal si v knižních vzpomínkách skladatel Vítězslav Novák (1870–1949) roztrpčení ze svého absolventského Klavírního koncertu e moll. Oblíbený student Antonína Dvořáka ho složil v roce 1895, ale k prvnímu provedení svolil až v roce 1915. Vadilo mu, že se nechal strhnout Dvořákovým požadavkem na národní hudbu a nenásledoval plně svůj instinkt, který ho táhl k moderní inspiraci Ferencem Lisztem.

Polozapomenuté a pohaněné dílo se nyní – ještě s dalšími Novákovými skladbami – objevuje na nahrávce klavíristy Jana Bartoše. Album natočil společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a s českým dirigentem s mezinárodním renomé Jakubem Hrůšou. A pokud sám Novák mluvil o „zrůdě“, pak dnešní kritici jsou zcela jiného názoru. Deska sklízí nadšené recenze u nás i v zahraničí. Přední prodejce klasické hudby Europadisc jej vyhlásil deskou týdne a stejného ocenění se dočkala od deníku The Guardian.

Reklama

Není to zdaleka poprvé, kdy Bartoš zažívá pozornost za hranicemi. Již před lety o něm italský list Il Roma napsal, že je jedním z nejlepších evropských hráčů, a jeho předcházející alba budila obdiv v Evropě i ve Spojených státech. BBC Music Magazine o jeho beethovenovském dvojalbu napsal, že je „na něm vše mimořádné“. Americký server NPR zase jeho loňské nastudování Janáčkových klavírních skladeb zařadil mezi desítku alb, jež posluchačům otevírají dveře do nového…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc