Víme, že volby mají své důsledky, často ale slýcháváme, že s myšlenkami je to podobné. Jedna taková vazba mezi abstraktními myšlenkami a jejich dopady v reálném světě se může ukázat obzvláště důležitá hned následující den po letošních prezidentských volbách.
Ve hře je koncepce soudního originalismu, podle níž, slovy zesnulého soudce Antonina Scalii, americká ústava „znamená dnes nikoli to, co si současná společnost a ještě méně soud představují, že by znamenat měla, ale to, co znamenala, když byla přijata“. I když je toto tvrzení svůdně jednoduché, stojí za to si připomenout, že je to pouze jedna z několika teorií, podle nichž mohou soudy fungovat. Sama ústava nikde nenařizuje, že by soudci měli rozhodovat právě takto. Mezi vyspělými demokratickými zeměmi jsou Spojené státy vlastně neobvyklé v tom smyslu, že k ústavě přistupují jako ke kvazináboženskému textu, jehož sdělení je zapotřebí vyjevit prostřednictvím detailní textové analýzy.
Soudci ve většině vyspělých demokracií by tvrdili, že interpretace zákonů je naopak vždy směsicí původního chápání jejich obsahu, vyvíjejících se společenských norem a základních demokratických hodnot. A dokonce i ve Spojených státech liberálové i konzervativci akceptují důležité odchylky od originalismu. Nebýt toho, měli bychom dodnes segregované školství, sňatky mezi rasami by byly zakázány a homosexualita by byla nezákonná. Ve všech třech případech ve skutečnosti soudci s využitím čtrnáctého dodatku ústavy rozhodli, že se jedná o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 41 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
