Prevence trudnomyslnosti

Když jsme žili s rodinou v irském Dublinu, hned zkraje naší zahraniční anabáze mě mimo jiné překvapil fakt, kolik lidí v županech a domácích trepkách potkáváme v supermarketech. Byli tam v týdnu, hustě pak o víkendu a prakticky v kteroukoli denní dobu. Byl rok 2012 a tehdy to, myslím, také v Irsku zakázali. Pohodlným Dubliňanům bylo prostě zatěžko se přes den převléknout. V roce 2020 se k vám jistě dostaly mnohé historky o kolezích, kteří ve slipech a mezi drobky po posteli rozházeného rohlíku zvládli hned několik videokonferencí během dopoledne. Během jedné z mých on-line přednášek jsme se v počtu dvou set přihlášených podívali na kolegu, který využil svůj obraz na monitoru k tomu, aby se před námi všemi hladce oholil. Ještě že od pasu nahoru.

Nouzový stav a lockdown nabouraly naše kulturní a společenské návyky. Bohužel těch úsměvných historek z home officu je jako šafránu. Už i odborné studie poukazují na vyšší riziko sebevražd. A to je jen vrchol pyramidy rozmanitého psychického strádání za situace, kterou už podruhé všichni zažíváme. Přitom není z hlediska prevence onemocnění těla i ducha nic jednoduššího než si osvojit několik praktických návyků pro „život v zajetí“. Vždyť i doporučení pro oběti únosu a vězně spočívají například v tom, aby hráli jakoukoli stolní hru, i kdyby si šachové figurky měli z chleba uplácat.

Zůstaňte socializovaní. K čemu ty sociální…