Kniha Temné zítřky od Jamese Bridlea by se četla jako sci-fi, kdyby to už nebyla skutečnost. Britský novinář a konceptuální umělec v ní sleduje, jak se lidstvo s bezmeznou důvěrou odevzdalo technologiím, kterým postupně přestalo rozumět. Pro víru, že každý problém se dá vyřešit s pomocí výpočetní techniky a lze se na ni ve všem spolehnout, používá autor termín „komputační uvažování“. Srozumitelně a čtivě vykresluje svět, který jsme nevědomky s přijetím strojové logiky stvořili a jehož nečekané a ne-lidské důsledky každodenně čím dál víc pociťujeme.
V hangárech Amazonu roboti organizují zboží podle takzvaného chaotického skladování, v němž se zaměstnanci nevyznají, neuronové sítě schvalují scénáře hollywoodských filmů podle preferencí diváckých skupin a Google Translator se zlepšuje sám od sebe. A jestliže máme jen obecnou představu, jak to dělá, pak se to podle Bridlea rovná překročení prvního ze tří zákonů robotiky: pokud nevíme, co naši roboti dělají, jak můžeme vědět, že nám ubližují?
„Nejprve nás tohle uvažování omámilo svojí mocí, pak nám zamotalo hlavy svojí složitostí a nakonec se nám jako cosi samozřejmého usadilo v mozkové kůře,“ píše Bridle ve svazku, který se přidává k sílícímu proudu knih sčítajících dopady falešných nadějí vkládaných v technologie, jež nakonec místo osvobození prohlubují nerovnost a obracejí se proti nám. Harvardská vědkyně Shoshana Zuboff například psala o „kapitalismu dohledu“ a softwarová vývojářka Wendy Liu přinesla…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
