Amerika zažívá velký experiment, trvá už dobře čtvrt tisíciletí a výsledek stále není známý. I když se dlouho zdálo, že se vlastně původní hypotéza potvrdila.
Experiment se samozřejmě týká způsobu vládnutí. Výchozí otázka zněla: Jsou si lidé schopni vládnout sami? Obejdou se bez údajně nadpřirozenou silou pomazaného nebo nadaného vládce? Mohou se místo toho spolehnout na vlastní kolektivní inteligenci? Dokážou se ukázněně opřít o racionální myšlení a podřídit vlastní temné instinkty předem dohodnutým pravidlům hry? Porazí tak pudy, předsudky, strachy a jiná strašidla, jež nepřetržitě probublávají lidskou duší?
Celá existence americké republiky je v tomto smyslu jedním velkým průzkumem bojem. Výsledek visel párkrát na vlásku a kritici jistě namítnou, že všechno je to spíše teorie než praxe, protože záměr se nikdy netýkal úplně všech obyvatel. Právě spění k ideálu je hnacím motorem celého příběhu. Amerika je dynamická společnost ve stadiu vzniku. Vždycky byla a nejspíš taky bude.
Samotný experiment s lidskou racionalitou to má ale v tuto chvíli pořádně nahnuté. Spojené státy se řítí do patové situace, kdy jedna nebo možná obě strany rozpolcené společnosti odmítnou za pár týdnů výsledek voleb, tedy základní demokratické instituce. Ameriku nejspíš čekají dlouhé týdny soudních tahanic, politických přestřelek, pouličních demonstrací a střetů, jež nemusí být pouze názorové. Atmosféra by se dala krájet již nyní, a to do hlasování chybí ještě šest týdnů.
Letošní volby…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
