Asi jen málo lidí na planetě umí tak hbitě vyhledávat informace na síti jako Audrey Tang. Když ji člověk pozoruje s vědomím, že dříve byla hackerka, je ihned jasné, že kybernetická bezpečnost je zásadní výzva moderního státu. Tchajwanská ministryně pro digitální záležitosti mluvila s Respektem o kyberprostoru, pandemii a kouzlu binárního světa.

Mluví se o vás jako o jedné z hlavních architektek úspěšné odpovědi Tchaj-wanu na koronavirovou pandemii. Jaká byla vaše role?

Naše teze byla taková, že když budou tři čtvrtiny populace nosit roušku, udržíme reprodukční číslo pod hodnotou jedna, což znamená, že se virus nebude šířit. Takže od počátku byly roušky naším hlavním bodem a můj úkol byl k tomu přispět. Měla jsem strategii 3F – fast (rychle), fair (férově) a fun (zábavně). První část spočívala v tom, že když kdokoli z jakéhokoli důvodu nechtěl roušku nosit, museli jsme se ho snažit přesvědčit, aby to udělal. Zřídili jsme například bezplatnou linku 1922, a když na ni zavolal devítiletý chlapec a řekl – což se skutečně stalo: „Jsem kluk a nechci jít do školy, protože mě tam nutí mít růžovou roušku,“ hned druhý den měli zástupci zdravotnického rezortu včetně ministra zdravotnictví na tiskovce růžové roušky a ten kluk se stal nejvíc trendy spolužákem ve škole. To byla ta rychlá a férová část.

A ta zábavná?

Kdykoli se objeví nějaký hashtag, který by mohl odradit od nošení roušky a jiných…