Apatie nad Humpolcem
Když se o důchodce starají vojáci aneb Druhá vlna na Pelhřimovsku
Posádko, pozor!“ zní ve středu ráno armádní povel před budovou domova pro seniory v Humpolci. Zatímco skupinka fotografů obíhá nastupující vojáky tak, aby malou jednotku zachytili ze všech úhlů, zbytek novinářů zpovídá velitele vojáků a poté i ředitele domova.
Dvanáct vojáků z Tábora a tři z Liberce mají vyřešit personální tíseň, do které se domov náhle dostal. Že má problém, zjistil ředitel Petr Vaněk první zářijovou středu. „Jedna pracovnice z oddělení A, které nebylo dobře, si šla udělat testy a výsledek byl covid pozitivní,“ popisuje dění ze začátku měsíce. Následovalo testování všech zaměstnanců a klientů z této části zařízení, které odhalilo, že se virem nakazila většina přítomných. Z 19 zaměstnanců mělo pozitivní test 16 lidí. V případě klientů, jejichž věkový průměr v domově dosahuje 82 let, se nakazilo 23 z 39. Šest seniorů s komplikacemi bylo převezeno do nemocnic v Jihlavě a Havlíčkově Brodě. „Dvě klientky bohužel zemřely,“ uvádí koncem týdne Vaněk.
Během prvních dnů řešil ředitel náhlý výpadek personálu tím, že na oddělení přetáhl zaměstnance z jiných částí domova. Pravidla pro ně jsou přísná, „chodí do práce a pak domů, nikam jinam. Měli by minimalizovat veškerý sociální kontakt,“ vysvětluje Vaněk. Až příchod vojáků a personální výpomoc z domova v Havlíčkově Brodě, kde se s koronavirem sami v březnu potýkali, umožní situaci v domově víc stabilizovat.
Humpolecký domov pro seniory se i díky žádosti o pomoc armády stal asi nejviditelnějším, ale ne jediným…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
