Donald Trump před třemi měsíci nečekaně stáhl americká vojska ze severní Sýrie, kde – krom jiného – také hatila snahy Íránu o ovládnutí země. Prohlásil: „Vydat se na Blízký východ bylo jedno z nejhorších rozhodnutí v dějinách naší země. Jako bychom vstoupili do tekutého písku.“ A předminulý týden Trump dramaticky eskaloval americké vojenské angažmá v oblasti, když nařídil útok na nejvýznamnějšího vojenského velitele Íránu a vyslal tam další vojáky. Jak se v takové blízkovýchodní politice vyznat?
A je to ještě nepochopitelnější. Zhruba v době, kdy Trump naléhavě stahoval americké vojáky z – jak řekl – „písku a smrti v Sýrii“, poslal do Saúdské Arábie další tři tisíce vojáků. (Na otázku proč odpověděl, že Saúdové za to platí slušné peníze.) A jen pár týdnů po oznámení odchodu ze Sýrie obrátil a na severu některé vojáky nechal, aby „ohlídali ropu“. Už je to jasné?
Po nedávném zabití íránského generálmajora Kásima Sulejmáního Trump varoval, že jestli Írán zaútočí „na kteréhokoli Američana nebo americký cíl“, odpoví „VELMI RYCHLE A VELMI TVRDĚ“. A přestože Írán napadl dvě americké základny, Trump neudělal prakticky nic. Řekl jen, že Teherán, „zdá se, ustupuje“. Jsem rád, že Trump situaci nevyostřuje, ale nijak to nemění fakt, že znovu obrátil.
Potíž s Trumpovou zahraniční politikou nespočívá v jednom konkrétním činu. Zabití Sulejmáního lze vysvětlit jako reakci na íránské provokace, ale tento krok – stejně jako mnohé další v Trumpově zahraniční politice – byl impulzivní,…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 40 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
